Golfová palica

Čuangovi sa snívalo, že je motýľ poletujúci po rozkvitnutej lúke. Keď sa zobudil, nevedel či je Čuang, ktorému sa snívalo, že je motýľ, alebo motýľ, ktorému sa sníva, že je Čuang. Takto nejak by som priblížil tento masterpiece. Ak by som mal mimozemskej civilizácii vysvetliť podstatu filmového umenia, pravdepodobne by som im pustil Bin-jip. Ešte krajší film ako Jar, Leto, s ktorým sa prekopete k samotnej esencii filmu ako takého a jeho výrazových prostriedkov. Tie sú vo filme otesané až na kosť, čo však vôbec nie je na škodu pretože čo dokáže ústredná dvojka "povedať" bez slov je naozaj fantastické. Pre mňa zatiaľ TOP film tohto roka (2005). Famózny soundtrack. 10/10 (10.06.2005)

Krásný, posmutnělý, ale současně nadnášející film. Snímek, který pomalu tiká ke svému závěru... tak, aby v jeho posledních chvílích nejen odkryl před divákem důvod svého názvu 3-IRON, ale překryl všechen smutek a naplnil diváka ohromnou dávkou smíření a naděje. Snímek, který pro mě více něž jakýkoliv jiný film, prezentuje princip neublížení - přijít, nic neničit, vrátit jiným způsobem to, co si beru, přistupovat k druhým jako k lidským (tudíž křehkým) bytostem atd. Vše je navíc předloženo tak poetickým, křehkým a filmařsky čistým způsobem, že mě ten film prostě dostal. Shrnuto a podtrženo: Nádherné, posmutnělé a zároveň plné naděje a (byť s chvílemi násilí) plné klidu a smíru. (02.08.2005)

Vyzbrojen znalostí metaforičnosti Jara, léta..., hledal jsem i tady od počátku za všemi těmi opakujícími se rituály a zvláštnostmi určitý hlubší smysl. Všechno to drhnutí svršků na valše, žehlení promočeného katalogu, odpalování golfového míčku dokolečka dokola a podobné, pro západního diváka nepříliš obvyklé výjevy přece musely mít nějaký význam. Závěrečná, dovysvětlující věta mi pak alespoň pomohla odhalit ono všudypřítomné fotografování jakožto techniku, kterou zaznamenáváme realitu, abychom snad poté nepochybovali o tom, že to byl jenom sen. A do toho všeho se tu pomaličku rozvíjí mlčenlivá love story dvou spřízněných duší, které si z města udělaly jeden velký hotel s přidanou dávkou dobrodružství. Poetika filmu rozhodně nechybí; naplno vnitřně rozzářit mě však dokázala až finální, plakátová scéna, která patří mezi klenoty moderní kinematografie. My všichni jsme asi někdy v mladické nerozvážnosti vzali do ruky nějakou tu trojku železo a mysleli, že s ní dobydeme svět, abychom pak zjistili, že moudřejší možná bude se jen tak lehce naklonit přes rameno a tiše a nepozorovaně si vzít to, po čem nejvíc toužíme. (06.07.2009)

Pomalé, oduševnělé, poetické, meditativní dílo... Ki-duk Kim naprosto brilantně zvládá pomalé tempo filmu, kde oba hlavní herci nepromluví za celou stopáž ani jedno slůvko a přesto jim rozumíte... Jakoby řeč byla nepotřebná a spíše nás odpoutávala od duševního poznání a prožitku. Velmi pěkně a vytříbeně zkomponované scény podmalované věčným tichem a téměř bez jakékoli hudby. Ki-duk Kim má spoustu nápadů a zde nám je vrství jeden za druhým... Ani chvíli jsem se nenudil a určitě si film pustím ještě nejméně jednou, protože je v něm zabudováno množství významů a odbočujících detailů, které tvoří pestrost a originalitu snímku... Pro mě jednoznačně zatím nejlepší Kimův film... (02.02.2008)

Film, který začíná zcela racionálně (mladík stráví vždy 1 noc v cizím bytě a další den hledá byt další), postupně přechází přes milostnou romanci až k závěrečné lyričnosti. Kontemplativní nálada v druhé polovině filmu jde až na hranici mezi realitou a snovými sekvencemi. Nemluvné postavy vyprávějí výrazem tváře a celého těla, slova jsou pro pochopení nepotřebná. Každý z obou hlavních hrdinů musí překonat krutost a bezdůvodné násilí, které je na nich pácháno okolím. (16.06.2011)