Golfová palica

Od Kim Ki-duka jsem sice viděl pouze Jaro, léto..., ale oba dva filmy mi připadají jako filmové básně, které neukončují verše. Jakoby se chtěl autor touhle tvorbou vykoupit za něco, co kdysi provedl. Jeho filmy jsou čisté, křehké, baladické a naivní. Udělat celý film beze slov hlavních hrdinů byl hodně zajímavý a působivý, ale na konci už to bylo divný. Na tenhle způsob si stále nemůžu zvyknout, pravidelně jsem převracel panenky nad něčím, co by normální člověk neudělal, nereágoval. Možná je to mojí zápaďáckou mentalitou nebo nezvykem. (26.08.2008)

Násilí a zločin v nové podobě, kdy se na dotyčného zlobil nebudeme a dokonce mu budeme fandit. Násilí, které je občas trošku brutálnějsí, je natočeno v tak čisté formě, že to ani jako násilí nebereme. Film, u kterého je možné usnout, ale ne z hlediska unuděnosti, ale z hlediska toho jak málokdy hudba změní tón. Film, u kterého se v první půlhodině vůbec nemluví, ale ani to vůbec nechybí, protože vše je vidět v gestech hlavních hrdinů. Prostě tak trochu jiný film, který by se asi v našich končinách nenatočil. (( :: (08.02.2007)

Moje prvé stretnutie s Kimom a hneď plný zásah. V porovnaní s inými dielami ázijskej romantickej drámy ide o ešte výraznejšie pocitové vnímanie a hlbšie ponorenie sa do sveta autora prostredníctvom filmovej poézie plnej duševnej a vizuálnej symboliky. Možno absurdne, ale miestami mi to pripomenulo Winansa. (05.05.2015)

Kombinace a kontrast syrové a kruté obžaloby života ve světě kolem nás a symbolického, vizuálně nadlehčeného a poetického stylu vyprávění dělá v mých očích i v mé hlavě z tohoto filmu mistrovské dílo. Takový způsob vyrovnání se s neakceptovatelnou realitou má kořeny hluboko ve filosofiích východních náboženství a dává nám lekce ze sebeuvědomění. (11.12.2006)

Bohužel jsem viděla jen druhou půlku filmu, ale i ta mě stačila naprosto uchvátit. Už se těším na příští projekci, abych si tento nádherný film mohla plně vychutnat. 7.8.2005 : Po druhé projekci (tentokrát celé :-) stále nevycházím z úžasu nad tímto jedinečným filmovým kouskem. Režisér Ki-duk Kim používá mnoho pomalých obrazů, scén bez dialogů a přesto ani na chvíli divák v temnu kinosálu nezaklimbá. Naopak, jejich lyrika a poetičnost je silně působivá, film si obrazem plně vystačí, tady slova ztrácí veškerý smysl. Vůbec mi dochází superlativa, kterými bych tento snímek mohla plně vystihnout. Každopádně všechno v něm je dokonalé - díky struktuře vyprávění stojí mnoho na hercích, zejména dva hlavní protagonisté jsou bezchybní, protože jejich postavy jsou živí lidé z masa a kostí, byť je obestírá aura jakési vnitřní existence. K těmto výkonům dovádí své herce mistrná Kimova režie, přesně dávkované emoce - schopnost zprostředkovat divákovi jediným letmým pohledem či dotykem ty nejsilnější lidské city. To vše je navíc podtrženo bravurní hudbou, která povyšuje 3-Iron na (skoro)klenot. (07.07.2005)