Broučci

Sedm mrtvých na dvanáct dílů, to je slušné skóre na večerníček. A to ještě autoři pro jistotu změnili onen Karafiátův hepijend v podobě poslušně zmrzlé rozsáhlé Broučkovy rodiny v počtu dvanácti kousků. Broučkův (budoucí) tchán měl pěkného pivase, broučkův tatínek zase poněkud naivní víru v boha. Viz jeho příkaz mamince, ať se nezdráhá zatopit posledními kousky dřeva, že určitě nezmrznou, jaro už musí brzy přijít, protože "pán bůh o nich přece ví". Tatínku tatínku, kdybys tak tušil, o kolika jedincích bůh věděl, a přesto je nechal zahynout všelijakou nehezkou smrtí i s celou rodinou. Nehledě na to, že pánbů se o žádné broučky nestará, na ty se žádné peklo, ráj, desatero nevztahuje, bible se týká jen a jen lidí. Už je mi jasné, proč dříve neměli ve městech ani na vesnicích osvětlení, když práci pouličních lamp zastal tento hmyz. Bohužel, nová generace broučků evidentně zlenivěla, už se jenom válejí v lese a na dlouhou cestu do města kašlou, a proto jsme museli vyřešit svícení na ulicích skrz elektriku. Na druhou stranu se broučkům nedivím, co ze své služby měli? Nic. Takhle se mužským členům uvolnil čas na zajímavější a důležitější činnosti. Jsem nepochopil, když každou noc lítali svítit, kdy pěstovali obilí, ze kterého pak mleli mouku a dělali koláče, kdy chodili na med, kdy vyráběli všelijaké věci pro domácnost? Taky mi vrtá hlavou, proč v seriálu bylo to dítě s chromou nožkou zobrazeno na invalidním vozíku, když za á) podle předlohy mu ta nožička v běhání a řádění nijak nevadila a za bé) měla zdravá křídla, tak mohla místo chození lítat. Jinak mi přijde zajímavé, že brouček a beruška byli jedináčci, ale dohromady měli 10 dětí. Na to by se dala vymyslet spousta košilatých narážek, ále když se jedná o večerníček, radši budu končit. (12.05.2013)

Protikladně přijímané, zčásti liberalizující, zčásti naopak až příliš nábožensky pojaté pojetí druhé filmové verze Karafiátových BROUČKŮ přes všechnu profesionalitu se v nejlepším případě jen blíží svému předchůdci z druhé poloviny šedesátých let. Jakkoliv Jan Hartl patří k silným stránkám této barevné verze, celkový dojem z pojetí seriálu zaostává nad rozrůzněnou hereckou obcí první verze. Mnoho proto udělal - pokud mne paměť neklame - Karel Höger, ale na úrovni byli tehdy i další protagonisté: František Filipovský, Libuše Havelková, Aťka Janoušková, Jiřina Bohdalová. Skromnější výprava tehdy znamenala o poznání hlubší divácký prožitek. Diskutabilní je i vypuštění nemilosrdného konce Broučkovy rodiny, kterému se autoři vyhnuli. Ve svém souhrnu však i toto ztvárnění přináší nevšední divácký zážitek, který se zdaleka neomezuje na dětskou část publika. (13.07.2010)

Komplikovaný, takřka erotický vztah mě váže už ke knižní předloze. Tu jsem jako děcko hltala a zbožňovala, ale zároveň jsem nevyslovitelně nechápala určité věci, zvláště co se týkaly víry v boha a proklamovaného závěrečného "poslušného zmrznutí". Proč poslušné? Proč poslouchat? Rebelie! Rebelie! -- Zkrátka, toto jsou ty pravé emoce, které ve mně musí dílo vzbudit, aby se stalo osudovým, voda a oheň. A tento loutkový seriál, kde všechny postavičky mají tak hluboké a tak smutné oči (áách), splňuje moje představy dokonale. (27.03.2010)

Poučeným divákům může tohle zpracování působit určité vrásky na čele, ale posuny oproti předloze jsou naprosto pochopitelné. Jen těžko by asi děti přijímaly, že broučci nakonec zmrznou a i v křesťanských kruzích okřídlený a často diskutovaný výrok "když zmrznout, tedy poslušně zmrznout", se ve "večerníčkovém" zpracování pochopitelně neobjeví. Upřímně řečeno a ač křesťan, rozhodně si nemyslím, že by měl člověk přijímat všechno co nás potká s tak slepou oddaností, jak si to představoval Jan Karafiát. To je ovšem téma na delší debatu a sem to zas až tak nepatří... Křesťanské pokory a úcty k Bohu je v seriálu i tak hodně a moc bych se nedivil, kdyby i to obsažené množství bylo pro některé rodiče až příliš. Některé drobnější posuny jsou ovšem zbytečné, například ona poměrně známá scénka se sladkostí, "sladkou jako med"... Ke kladům rozhodně patří kultivovaný hlas Jana Hartla a skvělý je i na první pohled trochu nečekaný výběr Emila Viklického jako autora hudby. Také zpracování loutek a animaci lze asi jen těžko něco vytknout... Suma sumárum, jde rozhodně o nadprůměrný počin, zvláště v kontextu naší polistopadové tvorby pro děti: 75% (22.09.2014)

A byla zima... Knižní předlohu znám skoro zpaměti, dostala jsem ji k 5. narozeninám (Pět let, to je věk! Teta L.), doopravdy jsem ji pochopila snad tak o deset let později, ale jedná se o záležitost, ke které se vracím pořád a chci vracet. Večerníčkové zpracování vyniká animací a celou výtvarnou sekcí, hudbou, a hlavně: uhrančivých, konejšivým a parádním Janem Hartlem... Citlivé, přiměřené a zdařilé zpracování knižní předlohy. (04.05.2010)