Lady Terminator

Kultovní indonéský exploitation, jeden z nejznámějších indonéských filmů vůbec, dále jeden z nejlepších příkladů využití špatného filmu (v rámci omezeného rozpočtu), a v neposlední řadě mistrovská parodie. Tady opravdu nechybí téměř nic (automobilové honičky, zábava, krásné holky, sex, decentní gore, krvavé střílečky, kdy nikdy nikomu nedojdou náboje, bizarní postavy, perfektní '80s hudba). Suma-sumárum; jde o nadmíru zábavný, vtipný, non-stop akcí nabitý husarský kousek, v podstatě i o takovou milou pohádku zabalenou do masakroizdního obalu. A já jako milovník pořádného TRASHE nemohu jinak než za 5*. Velmi příjemná záležitost. PS: Miluji scénu kdy hlavní hrdinka z blízkosti rozstřílí na cedník jednoho nešťastníka a pak při odchodu ho ještě nakopne do koulí! Tahle šílená pocta kultovní klasice "Terminator" se musela líbit snai i samotnému tvůrci:-) PS2: Tohle vidět v 16ti,tak je to pro mě absolutní cult a podobná posedlost jako u "Ramba", "Terminátora" nebo "Predátora". I'm not a lady I'm an anthropologist! Hasta La Vista, Baby! (07.05.2012)

Třeskutě stupidní béčko plné úchvatných laciných momentů a toporného herectví, občas okořeněné senzací prostinkých speciálních efektů či nahoty. Jak je pro indonéský brak charakteristické, spojuje se zde klasická lokální legenda s rámcem hollywoodských žánrových vzorů. V tomto případě došlo ke splynutí legendy o Královně jižních moří s Cameronovým "Terminátorem". Výsledkem je úchvatně přímočarý akčňák, kde vyprávění nesleduje žádnou dramatickou linii a jednotlivé sekvence jsou motivovány výhradně tím, že něco takového bylo právě v "Terminátorovi". Ovšem z genderového hlediska se "Lady Terminator" ukazuje jako radikální film. Je třeba si uvědomit, že Indonésie je stát s majoritou muslimů a tamní společnost je silně patriarchální. V takovém kontextu je film, kde vyzývavá žena zabíjí muže střelnými zbraněmi (dojde také na střelbu mezi nohy) i v posteli svou vagínou, je velmi odvážný. Mužské postavy jsou často karikované (extrémní je to ve finále, kde hrdinovi na pomoc přispěchají jeho macho kámoši z Ameriky, což zavdává ke scénám mísícím náladu Modré ústřice s buranskou estetikou) a nakonec pouze žena dokáže vražedkyni zastavit poté, co ji před ní nedokázali ochránit muži se svými velkými pistolemi a puškami. (06.01.2010)

Mám dojem, že jsem právě viděl nekorunovaného krále (v tomto případě spíš královnu) filmového braku. Tahle indonéská verze kultovního Terminátora je ve své domovině asi podobně kultovní, jako její předobraz ve zbytku světa. Podívaná natolik absurdní, šílená a nechtěně (?) komická, že jí můžete sledovat jak v partě kamarádů s podporou alkoholu, tak sám za stavu střízlivého. Úspěch je totiž zaručen v každém případě. Co scéna, to perla. Rozhodně nemá smysl se tu vypisovat s jednotlivými scénami (byli bychom tu zatraceně dlouho), ale neodpustím si nezmínit dva absolutní vrcholy filmu. Ten první proběhne na policejní stanici, kterou hrdinka během deseti minut vystřílí s pomocí samopalu a jen dvěma zásobníky, přičemž zařve asi stovka policistů. Druhý vrchol se odehraje v naprosto fantastickém závěru, kde nesmrtelnou hrdinku v autě trefí raketami, aby se po velkolepém výbuchu a v následujícím záběru vrátila i s tím samým, nepoškozeným vozem. Zkrátka parádní "brainwashing trash" se vším všudy. Nejde ho popsat, to chce vidět. (02.02.2015)

Nízkorozpočtové předělávky známých globálních hitů z dílen "exotických" kinematografií jsou u publika konzumujícího brakové žánry pochopitelně oblíbené. Je ale zrovna Lady Terminator tak známá, protože ze záplavy podobných děl jakkoli vyčnívá, nebo za jejím úspěchem stojí spíše náhoda? Kloním se rozhodně k té druhé možnosti. Přesazení většiny syžetu Cameronova Terminátora do kontextu indonéské mytologie mnoho ozvláštnění nepřináší a ve všech ostatních ohledech je Lady Terminator snímkem zcela zaměnitelným s haldami jiných filmů podobné produkční a estetické kategorie (i když gore efekty a výbuchy jsou z ohledem na podmínky vzniku spíše nadprůměrné). Teze o genderové radikálnosti beru jako absurdně nadsazené, pokud tedy někdo nebude schopen ukázat, že se film v tomto ohledu opravdu vymyká jiným indonéským snímkům z této doby. Obsazování žen do akčních rolí je přeci častou konvencí dobového braku (včetně hongkongského, či filipínského točeného pro západní trh) a nezdá se, že by film s ženskou antihrdinkou pracoval jakkoli uvědoměle. A nelze přece tvrdit, že v Indonésii je každá postava ženy zabíjející chlapy radikálním gestem boje proti patriarchátu. To už bychom za výraz feministické vzpoury mohli označovat i novější indonéský trend obsazovat do filmů známé japonské pornoherečky. (04.09.2017)

(FESTIVAL OTRLÉHO DIVÁKA 2010) Neočekávejte zábavné béčko od začátku do konce ani vzhledem k zemi vzniku genderově radikální podívanou, protože guilty pleasure potenciál je přítomen pouze ve scénách nekopíruících první díl terminátoří ságy a vtipnost napodobování scén z Cameronova techno-noir thrilleru se brzy omrzí. Mužský machismus a americké herojství je zde sice karikováno a ženské postavy jsou prezentovány jako ty silné, schopné na rozdíl od těch chlapských vyřešit problém, ale... ženy jsou zde především na pohled a potěchu mužského diváka. Ten není znepokojován detailními scénami vaginy dentaty v akci (film o kastraci nevyvolávající kastrační komplex?), naopak se usmívá zjevné lacinosti celého projektu a hloupé doslovnosti. Ve výsledku "ani tak špatné, až je to zábavné", ani "genderově radikální", fungující nejspíš jen se správně naladěným publikem, posíleným patřičnými substancemi. (12.02.2010)