Vyhladovaní

Temný příběh z amerických hor (natáčelo se také na Slovensku) o tom, jak se stát nesmrtelným. Colqhoun (vynikající démonický Robert Carlyle) se vydá přes hory do sanatoria zemřít, protože má tuberkulózu v posledním stadiu. Najatý průvodce je ale mamlas, který je místo slíbené zkratky zavede do pustiny. Když Colqhoun okusí ze zoufalství lidské maso, aby nezemřel hlady, zjistí, že se mu nejen vrátila síla, nýbrž zmizela i nemoc. Jenže nově nabytá schopnost si žádá další maso. Naštěstí je nedaleko malá pevnost, kde jsou patřičné zásoby. Zpočátku pomalejší příběh se nakonec rozjede. O krvavé výjevy, střeva ven a obrané kosti není nouze. Ovšem i takový skok do propasti má grády! Příběh jsem si už pamatoval jen v základních obrysech, a tak jsem se k němu po dlouhé době vrátil. Překvapilo mě, že funguje stále dobře. Chladný, syrový a bezvýchodný bez naděje na změnu. Lze jej samozřejmě chápat i jako alegorii,  funguje však i bez jinotajných přesahů. Hodnocení proto ponechávám v plné výši, i když bych možná jednu malou hvězdičku ubral....pořád však výborné. (25.04.2022)

Snaživý nadpřirozený thriller v historických reáliích, s kvalitním hereckým obsazením, pár dobrými zvraty a skvělou, zajímavě použitou hudbou. Ale postava Guye Pearce mě svou permanentní vyplesklostí srala a kdyby Carlyle lákal do jeskyně v horách mě, poslal bych ho pěkně rychle do prdele. Takovej křivák od pohledu! Vždyť hrál i Hitlera! (30.03.2012)

Žánrová perokresba zvrácených degustačních norem, která využívá kontrastu obrazu a hudby, hereckých výkonů herců druhé hollywoodské ligy a starobylého atmosférického prototypu. Animální stravovací návyky jsou nechutné, bestiální, hříšné...antropofagie (v pravěku občas i běžná) patrně Antonii Bird učarovala natolik, že se odvážila natočit film, který jsem zhnusen téměř nedodíval do konce. Proto nezbývá než dodat, že tím byl splněn účel filmu. Démonický Robert Carlyle to zahral pašácky. (05.06.2009)

Tak až takovou parádní podívanou jsem teda nečekal. Ravenous jsou přesně tím prototypem filmu, který mám rád - tedy poměrně netradiční příběh s úžasnou, výraznou hudbou. Velmi pěkné výkony odvedli herci v čele s Robertem Carlylem, já si ale nejvíc užíval roztomilou roli mého oblíbence z Lostu, Jeremy Daviese. Horror movie of the year (25.04.2009)

Dvakrát jsem si řekla, to snad ne, ale pak jsem rezignovala a přijala film, děj, herce a hudbu jak leží a běží. Netušila jsem totiž předem, do čeho jdu, když jsem si tenhle mix horror-komedie-western pustila v pozdních nočních hodinách. Pravdou je, že mě ze začátku trochu šokovalo témA CHUŤOVKY KANIBALISMU ale pak, když jsem přistoupila na pravidla nechutnosti, jsem se i bavila. Hlavně při velmi černohumorných hláškách vrchního kanibala Carlyla a při vyděšeném pohledu Pierceho a vůbec i ostatní hráli jaksi o život (asi jim za patama funěl nějákéj labužník). (15.05.2005)