Jej prípad

Ten film mohol byť pokojne čiernobiely. Také čiernobiele v ňom boli aj postavy. Je pochopiteľné, že ťažká a nebezpečná práca v špinavom prostredí sa prejaví na štruktúre pracovníkov, ich správaní sa a vzájomných vzťahoch. Inak vyzerá obťažovanie v kancelárii a inak v povrchovom lome. Ale tam i tam musia existovať hranice tolerovateľného. A tie nie sú naveky určené, ale vytvárajú sa a menia v čase a pričinením jednotlivcov, ktorí majú odvahu vystúpiť z davu. Vychádzajúc iba z názvu som očakával príbeh. Dočkal som sa striktného rozdelenia osôb podľa ich rodovej príslušnosti. Dokonca aj otec a syn patrili v dvoch tretinách filmu k tým "zlým" mužom. Ale to bolo spolu s hlučnou a trochu nenáležitou hudbou asi jediné, čo mi prekážalo. Neviem prečo pri filmoch s ekologickou, emancipačnou alebo rasovou problematikou musia byť tieto témy nosnými a nenechajú ich pôsobiť na pozadí príbehu. Dosahuje sa tým často opačný účinok, než bolo zamýšľané. Tušil som, že s mojou angličtinou to nie je žiadna sláva a preklad North Country ako Jej prípad mi to iba potvrdil. (30.01.2010)

Velmi osobitě a realisticky ztvárněné drama, které je bohaté na emoce a zároveň není nijak sentimentální. Charlize Theron hraje oscarově a její těžká cesta za spravedlností vyvolá řadu otázek a pocitů. Rovněž i dějová vyniká svou barvitostí, neboť se příběh odehrává ve třech liniích. Dětství, doly, soudní líčení. To vše je prezentováno přehledně, bez jakékoliv ztráty v orientaci ve vyprávění. Nadprůměrný snímek ve všech parametrech. 80% (10.07.2016)

K naprosté dokonalosti schází snad jen více scén s vypulírovanou Charlize. A teď zase chvíli vážně. Jako film dobré, ale vadila mi jinak opěvovaná kamera. Což o to, sama o sobě je sice pěkná, ale v podobném druhu filmu chci, aby mě semkla s hlavní hrdinkou a ne aby na sebe strhávala pozornost a stále si někde poletovala nad stráněmi, lesy či minnesotskou industriální krajinou. Ovšem je to naprostý detail v porovnání s tím jak moc aktivně mě štval úděsně pohollywoodštěný (aka "zkýčovatělý") scénář. Ve výsledku to s tou slavnou kauzou nemá společného takřka vůbec nic. Přežít se to dá vlastně jedině díky hercům. Respektive herečkám, abych byl korektní a nebyl místními uživatelkami ocejchován jako šovinistické macho prase. (08.04.2008)

Soundtrack Gustavo Santaolalla: 1. North Country - Gustavo Santaolalla 2. Girl of the North Country - Leo Kottke 3. Tell Ol' Bill - Bob Dylan 4. Werewolves of London - Warren Zevon 5. Bette Davis Eyes - Kim Carnes 6. If I Said You Had a Beautiful Body (Would You Hold It Against Me) - The Bellamy Brothers 7. Lay Lady Lay - Bob Dylan 8. A Saturday in My Classrom - Gustavo Santaolalla 9. Sweetheart Like You - Bob Dylan 10. Baby Don't Get Hooked on Me - Mac Davis 11. Do Right to Me Baby (Do Unto Others) - Bob Dylan 12. Standing Up - Gustavo Santaolalla 13. Paths of Victory - Cat Power (12.05.2011)

Ano, tak tomu se říká emancipace, jít pracovat do dolů (tímhle vždycky argumentuji, když jsem nařčena z feminismu, že takhle si to představuji). Bohužel tohle dílo diskriminaci neřeší, tedy zaměstnaneckou, platovou ... Hrdinka tohohle filmu jde pracovat do dolů z ryze praktického důvodu, jen aby dostala vyšší výdělek, protože se nachází v tísnivé sociální situaci, ne proto, aby ukázala, že na to prostě má. Nu což v roce 1989, uznávám, to je dost pokrokové až odvážné. Film se stáčí jiným směrem ... snaží se řešit sexuální obtěžování (nebo snad sexuálně zabarvenou šikanu) na pracovišti, což je určitě úmysl vznešený, nicméně v podání tohohle dílka však čistě průměrný. Nedočkáme se vypjatých psychologických scén, nýbrž sledu dojemně ohraných situací, které jsou sice pěkně odehrané (překvapivě silnou hereckou sestavou), ve výsledku je však film jen utahaně bezobsažný. Je to dáno tím, že se snaží být až příliš vstřícný, není na pochopení v podstatě vůbec náročný, nesnaží se osvětlit precedent, který si hornice vysoudily. Je to jen průměrné rodinné drama zasazené do netradičních reálií, které je v první hodině koukatelné -to si ještě k hrdinkám a hrdinům dokážete najít cestičku- ale s přibývajícím časem vám začnou být docela lhostejní, protože se děj cyklicky opakuje (šikana, soud, rodina) a k ničemu pořádnému nespěje. Myslela jsem, že uvidím parádní soudní drama, nebo alespoň náznak psychologického dramatu, výsledkem je melodramatický skoro-kýč. Který hodnotím tak vysoko jen díky hereckým výkonům a díky mé nostalgii po pořádné feministické masáži :-o, ne to byl jen vtip. (27.10.2006)