Jopok manura

Být ženou v mafiánské organizaci, k tomu ještě na druhém nejvyšším místě, není žádná sranda. Musíte mít pohled ostrý jako žiletky, svým podřízeným (mužům) neustále nadávat a ráno dělat padesát kliků na jedné ruce. Takhle se udržuje respekt a Eu-Jin to ví - s nožem, pistolí a pohledy se umí ohánět jako nikdo jiný a tak není divu, že si na její organizaci nikdo netroufne a to včetně konkurenčního Bílého žraloka. Problémy jsou ale na obzoru, jak už to tak ve filmových zápletkách bývá, a tak je cílevědomá Eu-Jin zabržděna znovuobjevením své sestry Ji-Jin, která ji opustila v útlém věku, vydala se ve své kariéře úplně jiným směrem a momentálně umírá na komplikované zdravotní potíže. V záchvatu velkorysosti je Eu-Jin ochotna sestře slíbit cokoliv. Třeba i takovou blbost, že si najde chlapa a bude mít kopu dětí. Tady by se daly vysledovat záminky k tomu, proč je My Wife is a Gangster propagována jako akční komedie. Eu-Jin pověří své slaboduché poskoky, aby jí našli rovného partnera, což nakonec dopadne (po zaručených radách jedné "profesionálky") katastrofálně, protože Eu-Jin nikdy o chlapy nestála a nehodlá se k nim chovat nějak uctivě, doposud ji sloužili jako terče na vrhání nožů, takže proč by najednou měla měnit zvyklosti. Ubohý úředníček, který nakonec naivně padne do její svatební náruče ani zdaleka neví, co ho čeká za utrpení. A co teprve ve chvíli, kdy Eu-Jin "potřebuje" otěhotnět... Zatímco se ale leaderka organizace věnuje svým povinnostem, aby sestře splnila první a poslední, začne si Bílý žralok brousit zuby na viditelně oslabenou konkurenci. Jak tohle dopadne...? To vám samozřejmě neprozradím, ale mohu se vám svěřit, že jsem se to také málem nedozvěděl. Marketingové nálepky "nejúspěšnější korejský film roku" a "super akční komedie" sice fungují při samotném nákupu, ale při vložení disku a absolvování několika úvodních minut spíš vyvolají na tváři velké otazníky. Scenárista vytáhl z pod postele gagy, které sice formují osobnost hlavní hrdinky, ale na jejich pointu budete koukat s otevřenou pusou, stejně jako některé postavy, při reakcích na kameňáky, kterých má Eu-Jin v rukávu tucty. Navíc se většinou jedná o těžce epizodní kousky, které okamžitě dávají sbohem nějaké celistvosti děje. Eu-Jin zpravidla příjde domů a svého manžela buď nějak urazí, zneuctí nebo rovnou znásilní - není to vtipné a díky minimalistickým hereckým výkonům herců (zvlášť Shing Eun-Kyung v roli hlavní hrdinky to s tou "drsňačkou" trochu přehnala... ani Yukari Oshima ve svým nemluvných záporáckých rolích nebyla tak úmyslně nevýrazná.) to celé spíš připomíná nerozhodné drama. Dobré vtipy by se daly spočítat na prstech jedné ruky, právě vytažené z akvárka piraní, a manžel hlavní hrdinky dostává takovou zabíračku, že už jde skutečně všechna legrace stranou. I ty povedenější fóry jsou bohužel provařené jak německé nudistické komedie a nezachrání to ani koňská noha jako zbraň jednoho z poskoků, ani Won Jin, naprosto degradovaný v roli jednoho ze Žralokových bodyguardů (ale možná to není on... jsem na vážkách, protože nikde není kompletní obsazení a Korejci jsou si dost podobní). Alespoň že s choreografií si vyhrál, ale tři solidní akční scény rozpuštěné do dvou hodin nelze považovat za nějak výrazný element (přitom patří k tomu nejlepšímu z filmu a jejich vizuální stránka se od zbytku liší rozdílem několika tříd). Nudil jsem se. Hrozně jsem se nudil a přiznám se, že nechápu nadšení přímo pryštící z recenzí některých zahraničních kolegů, kteří vyzdvihují do nebeských výšin herecké výkony a perfektní koncept převracející role obou pohlaví (hodný a úslužný manžel vs. nejdrsnější manželka na světě). Asi jsem viděl jiný film nebo nemám geny pro "dobře napsané korejské dialogy", ale film mě začal chytat až v poslední třetině, kdy konečně začal vztah mezi hlavními hrdiny nabývat jasnější obrysy (po hodině a půl humoru ve stylu "Slečna drsňák"). Problém je, že v tu chvíli už po komedii nebylo ani vidu, ani slechu a snímek se dal klasifikovat jako ukázkový thriller. Ne že by mi vadilo mixování žánrů, ale styl kterým to dělají korejští kolegové je přinejmenším nečitelný a je příčinou momentů, při kterých si budete marně ťukat ukazovákem na čelo... A nebo možná ne, možná jsem jen blázen a mám momentálně horší náladu než statisíce Korejců, kteří nechali v kinech pěkný balík peněz, který ospravednil tvůrce k natočení dalšího dílu. Komu věříte? Mě nebo těm Korejcům? 40% (20.04.2017) (menej) (viac)