Moje matka

Film o dítěti, které má dvě matky a přitom duši sirotka ve mně probudil úvahy nad neláskou, která je sice opakem lásky, ale ne tak jako nenávist. Nenávidět lze jen toho, kdo je pro nás důležitý a koho si všímáme. Nemilovat je možné mnohem snáz, nestojí to skoro žádné síly - stačí druhému nevěnovat pozornost, neusmát se na něj, neobejmout. Nenávist je ohnivá, neláska chladná. Snímek Moje matka dokáže tento chlad doléhající na dětské srdce skvěle ukázat. Jinak na mě však působil příliš uhlazeně, strojeně, místy pateticky. Zejména velkolepá hudba překáží - za celé dvě hodiny téměř nepřestane znít; přitom by se hodila spíš pro výpravnou fantasy než pro komorní drama. (11.06.2009)

Zprvu spíše klasický poeticko-psychologický snímek, který ve druhé polovině působí neuvěřitelnou silou, které napomahájí i posuny v čase. Nejen silný příběh s krásným závěrem, ale také nádherné kompozice a osvětlení snad v každém záběru povznášejí tento snímek v pohlcující zážitek. Už se těším na Nového člověka. (05.08.2009)

Vzťah matky so synom patrí medzi najkrajšie a najintenzívnejšie pocity, aký si len vieme predstaviť. Zároveň však, v závislosti od jednotlivých pováh a okolia, je často tento vzťah aj veľmi krehký a citlivý. Niečo také ako vojna dokáže v duši malého chlapca urobiť riadny chaos a matku zase zneistiť a priviesť do úzkych. O tomto všetkom pekne pojednáva aj tento film, kde celkový dojem je navyše ozdobený celkom vizuálne netypickým, opačným farebným prevedením minulosti (farebné) a prítomnosti (čiernobiele). Škoda, že charaktery jednotlivých aktérov (až na nevlastnú matku) neboli rozvinuté a rozobraté do väčšej hĺbky, hlavne u matky išlo o povrchné rozpitvanie problému. Tiež to chcelo viac osobných súvislostí v kontexte udalostí vojnového prostredia a celkovej neutešenej situácie. Niektoré scénky si žiadali aj vyššiu emotívnu hladinu. 70/100 Videné počas Challenge Tour 2015: 30 dní so svetovou kinematografiou. (16.04.2015)

Patrně jen válka píše příběhy, které by se za normálního běhu života těžko přihodily... mezi nimi má své místo i tahle dvoumatková záležitost, ze které si malý Eera odnáší celoživotní dilema - která z nich byla ta pravá? Ačkoli se bez krabice s kapesníky dá jen těžko obejít, plnohodnotnému ponoru brání nešikovná skladba časových přeskoků, která nechává emoce vyprchat dřív, než mohou plně zasáhnout. (18.05.2015)

Chlapec mezi dvěma matkami; těžké téma, těžké vyústění. Je lepší mít dvě matky než žádnou. Matky se stávají matkami po složitých cestách, po křivolakých cestách, které se někdy protínají,a někdy od sebe hodně vzdalují - a právě tyto cesty (často jen v dopisech) jsou cestami, po kterých se ubírá tento film. Pozn: Jsou to Matky, na které myslel Goethe? ("FAUST: Die Mütter! Mütter!--'s klingt so wunderlich! / MEPHISTOPHELES: Das ist es auch. Göttinnen, ungekannt Euch Sterblichen, von uns nicht gern genannt. Nach ihrer Wohnung magst ins Tiefste schürfen; Du selbst bist schuld, daß ihrer wir bedürfen. - FAUST: Matky! Matky! - zní to tak podivně! MEPHISTOPHELES: A takové to také je. Bohyně, neznámé vám smrtelníkům, my neradi je vyzýváme. Do propasti hlubin bys za nimi musel; ty sám jsi vinen, tím že je potřebujeme"). Nejspíš ne. Kristi a Signe jsou matky pozemní, nikoli podzemní, příliš ordinérní na to, aby mohly být bohyně. (20.10.2017)