Tak jako v nebi

Obrovské zklamání. Skandinávii mám rád, zdejší hodnocení jsem přijímal s nadšením. Po shlédnutí ale už tak pozitivní nejsem. Jediné velké plus samotného filmu je Michael Niqvist, který si celý film drží jakž takž zajímavou roli. Rozjede to sice na začátku, kde po přesunu do Švédska jsem očekával poctivou emotivní masáž. Co se ale nestalo? Rozjela se spíš švédská telenovala s lidmi, se kterými bych nešel ani na pár deci piv za pár zlámaných švédských korun. Ke konci jsem si uvědomil, že mi je vlastně úplně jedno, co se se sborem stane. Jediný závěr mě přesvědčil s tím, že tenhle film je opravdu ze Skandinávie. Jinak bych si asi začal klepat na hlavu. (05.02.2018)

Já koukám na zdejší hodnocení včetně lidí z mé topky a nevěřím vlastním očím. No tak jo, přeju Vám ten silný zážitek soudruzi kolegové, já bohužel dostal limošku jak prdel. V poslední době jdi s filmy ode zdi ke zdi bud absolutní nadšení nebo absolutní zklamání a toto je bohužel zase zklamání a ne malé. Chtěl bych hledat pozitiva, ale snad kromě tý hezký blondýnky Fridy toho moc nemám. Možná začátek, jenže hrozně rychle se to zvrklo do tisíckrat řečených dialogů, pak ještě vynikne konec. Bohužel mně zklamal i Michael. Ja toho chlapa mám hrozně rád a herec je to bezesporu velkej, ale tady mně přišlo že přehrával. Bohužel i druhý flm v rámci Challenge mimořádně zklamal. (05.02.2018)

Dojmy z tohoto filmu se u mě pohybovaly na sinusoidě. Počáteční rekapitulace dirigentova života se záchvatem zuřivosti mi přišla zbytečně přestylizovaná, o několik desítek minut později bych však Nyqvistovi za jeho "šťastného šílence" nejraději udělila všechny ceny, které Švédská filmová akademie za herecký výkon rozdává. Stejně tak jsem kdesi uprostřed měla pocit, že je to jen docela obyčejný film, na Švédsko možná až podivuhodně uhlazený, a stejně tak jsem v tu samou dobu oněměle sledovala (či spíše poslouchala), jakouže píseň to hlavní hrdina Daniel pro nejlepší zpěvačku svého sboru složil. Závěr mě dostal do kolen. Možná to bylo i díky použité hudbě, ale tak dlouho jsem závěrečné titulky už dlouho nesledovala. Dokonce to ve mně vyvolalo tak sentimentální náladu, že jsem měla chuť dát tomuto dramatu okamžitě maximální hodnocení. Kvůli dříve zmíněným záporům však tak neučiním. I tak je ale Så som i himmelen jeden z těch filmů, které si budu ještě dlouho pamatovat a to jen v tom nejlepším. Nedůležitá poznámka na závěr: Michael Nyqvist má ten nejroztomilejší přízvuk v angličtině, jaký jsem kdy slyšela. Potkat chlapa, který takhle mluví ve skutečnosti, tak mi stačí i ta prostá věta: "Yes, I think so," a začínám plánovat svatbu. Dodatek 13. srpna 2010: Ne, čtyři hvězdičky nestačí. Zamilovala jsem se do tohoto filmu. (27.07.2010)

„Od dětství jsem měl jeden sen. Chtěl jsem vytvářet hudbu, která by dokázala otevřít lidská srdce. To byl můj sen.“ A celoživotní sny se mají plnit…Jako v nebi přináší vcelku časté téma návratu jedince do rodné hroudy po nějaké fatální události. Zde obyvatelé neznají skutečnou Danielovu identitu, ale až tak na tom nezáleží. Divák cítí ten čerstvý závan nových poměrů, které s hlavním hrdinou přichází. A jeho přijetí je velmi různorodé, od vřelého přes nejisté až po vyloženě odmítavé a nepřátelské. Asi nejlehčí to má s Danielovou osobností a chováním samotný divák, ačkoliv i ten může občas malinko tápat ohledně motivací jeho chování (kupříkladu k Leně). Tak či onak, Daniel má podporu publika při jeho snaze spojovat hudbou ostatní, a to ještě zesílí, když se musí potýkat s konzervatismem, závistí, žárlivostí a malostí lidí. Nejvíc mě bavily sborové scény a třeba pasáž se sólem Gabriely v sobě měla pořádnou emocionální sílu. I navzdory pár místům, která byla na můj vkus až příliš „převoněná hollywoodštinou“, to vidím na slušné 4*. (05.02.2023)

Tento film ma zaujal vďaka svojmu takmer dokonalému priebehu skupinovej dynamiky. Na začiatku filmu to bola partia ľudí, ktorý chodili spievať, na konci to boli ľudia spojený nielen spevom, ale aj priateľstvom. Skupinová kohézia aj tenzia v správnom pomere, vytvárajúca ideálnu atmosféru a podmienky pre to k čomu je určená, teda individuálnej zmene jedinca. Niekto môže povedať, že tam toho bolo veľa, iný že tie osudy neboli ničím výnimočné (videné v x filmoch) a ja s tým súhlasím, áno je to tak, to čím je tento film pre mňa výnimočným je práve spôsob spracovania týchto príbehov, ktorý je jemný a citlivý aj vďaka už opísanej úžasnej učebnicovej skupinovej štúdii vzťahov. Jednotlivo sú tie príbehy nuda,ako celok sú však dokonalé. (19.04.2013)