Outsider

Príjemná nezávislá sonda do života istého outsidera, ktorému vyhovuje ako žije. Občas pobaví aj istý rozhodca Dědek :) Ako protiklad k životu, ktorý baví človeka, tu konkrétne outsidera, je daný život sudcu, ktorý ma zdanlivo všetko, no nebaví ho žiť. Aj tak mi akosi ušla dejová linka prečo sa tam objavil. Režisér chcel vyjadriť svoje pocity, no do celku to neuchopil a čiernobielou si veru nepomohol, ba miestami nudil a uspával. (07.09.2012)

Môžete mať takmer všetko, a budete sa hľadať. Môžete mať takmer nič, a budete sa tiež hľadať. Cieľom hľadania je ale vaša cesta. Čím skôr si to uvedomíte, tým lepšie si môžete vychutnať život. Všetko to proste plynie. Veci do seba zapadajú a retrospektíve to dáva dokonca aj zmysel. Čiernobiely svet a zrazu jeden farebný okamih. A o tom to je. Uvedomenie. // Najbližšie, keď budem v kaviarni s dievčaťom a vonku sa bude prechádzať slon, a mne to nebude divné, budem vedieť, že je tá pravá. A tá 5* za to, že som počas poslednej scény chytil gitaru a zložil pieseň. (29.03.2013)

Jako dobrý, no. Ale po "Albínovi jménem Noi", jsem od Káriho čekal přece jenom něco víc. Absurdní severská tragikomedie plná podivných figurek - přes prodavačku pečiva požívající halucinogeny, či dyslektika jezdícího na kradený benzín, jenž si přenáší v petce, až po plnoštíhlého pomatence, toužícího po dráze fotbalového trenéra. Posledně zmiňovaný je kupříkladu zvláštní tím, že (ač dobře zahraný) je jedním z faktorů, mršících film - jeho postava je až příliš nereálná, nemluvě o tom, že ke konci filmu jej zcela opouštíme a necháváme jeho příběh nedokončený. Revoltující mladík - sympaťák, krásná dívka (jejíž půvab úžasně vygraduje při jediné barevné scéně), příjemné vtipy - teoreticky ideální mix. A taky že se na to moc pěkně kouká. Nicméně příběh nemá pevnou kostru, ke konci se jeho směřovaní zcela nepochopitelně změní a vy místo na snímek o revoltě koukáte na snímek o cestě k dospělosti. Slabší 4.________ Jak tak pročítám ostatní komentáře, došlo mi, že jsem zcela zapomněl na GENIÁLNÍ postavu soudce - nic se o jeho motivacích vlastně nedozvíme, ale je nám (mě) tak strašně blízký, jeho utrpení a životní zoufalství tak zřetelné... I přesto, že má výbornou práci, manželku, dítě, peníze, není se svým životem spokojen (zkrátka ideální oběť pro Jigsawa) a ani po sérii menších či větších eskapád (krádež, vykašlání se na důležitou pracovní schůzku...) se nic nezmění. Jak by taky mohlo? (02.08.2010)

*SPOILERY* Klíč k tomu, proč si Kári zvolil zdánlivě odtažité a jen rámcově související příběhy soudce a "asociála", může spočívat v jednom zdánlivě nedůležitém detailu, který ale režisér "záhadně" zdůraznil. Jedná se o dvojitou scénu s kolečky papíru z děrovačky, které na sebe nejdříve zoufalý soudce sype a o něco dále, při stejné činnosti, je outsider Daniel označí za díry (načež je opraven, že se jedná o ústřižky, díry že jsou v papíru). Tahle "psychoanalytická" drobnost poměrně věrně vystihuje obě protikladné postavy: soudce má vše, přesto mu stále cosi chybí, cosi ho vykořeňuje a žene do zoufalé samoty. Daniel nemá nic a po ničem netouží, k systému (velkému druhému) se staví s naprostou pasivitou, která nemá nic společného s revoltou, mnohem více s nepochopením, že tu vůbec nějaký "symbolický řád", jemuž jsem podřízen, je. Právě Danielova indifirence k předmětu touhy a "trhlině" ve skutečnosti je nakonec to, co mu umožňuje být šťastný (jeho příběh nápadně připomíná post-hipísáckou poetiku kodaňské čtvrti Cristiania – už tu neběží o vzpouru, jen o trochu zastydlou paralelní existenci "vedle" velkého druhého, s nutností akceptovat alespoň rámcová pravidla zodpovědnosti). Naopak soudce, obhájce a zástupce řádu, je odsouzen k nespokojenosti a k samovolnému zmizení – není pro něj místio ani "v", ani "vedle" systému. Outsider tak není ani tak o revoltě, jako spíš o možnosti paralelně existovat – jeho naivní mlčenlivý konec se mi v mnohém líbí. I když dává odpoveď ano, nechává dveře pootevřené. V jádru je to další chvála prosťáčků, ale díky výborné druhé linii s mužem, který zmizel, se drží při zemi a narozdíl od svého hrdiny neztrácí kontakt s realitou. (11.01.2011)

Vcelku tradiční námět Dagur Kári zpracoval jak jinak než netradičně. První co zaujme je jistě černobílé provedení, to samozřejmě není bez významu, nemá za cíl pouze ozvláštnit film. V závěru totiž přichází moment, ve kterém se na jeden krátký záběr barvy objeví. Ten moment je pro celkové vyznění filmu velmi důležitý (vlastně mi to lehce připomnělo Evropu, i když tam je barevných záběrů podstatně více), právě v něm totiž přichází u hlavního hrdiny obrat, či prohra se systémem? Věc názoru. Hlavní komediální část filmu je tou silnější, v ní je důležitá postava věčného rozhodčího Dědka, ten totiž už jen svou přezdívkou a životním stylem opravdu baví. Blíže ke konci dění přidává na vážnosti a snad díky linii soudce, přeci jen trochu slábne. Větší prostor pro soudce mi přišel trošku nedotažený, i když pokud jsem měl z filmu cítit nudu, kterou denně prožíval on, tak se to podařilo. Vážně, ani bych se nedivil, kdyby to byl Káriho záměr. V závěru se děj opět vrací k hlavnímu hrdinovi a já se tím vracím na začátek komentáře... tedy, závěr opět silný, i díky té krátké barvě v něm. 75% (16.01.2018)