Následky lásky

"Posadiť sa k tomuto pultu je možno najnebezpečnejšia vec, čo som v živote urobil," povie v jednej chvíli Titta Sofii. Titta Di Girolamo je starnúci muž, už roky žije v hoteli a živí sa podivuhodným spôsobom. Je uhladený, mĺkvy samotár. Je protikladom iného muža v hoteli, ktorému zostal jediný sen – umrieť veľkolepou smrťou a týra manželku rôznymi spôsobmi – od podvádzania v kartách až k momentu, keď je ochotný zbaviť ju posledného kúsku  dedičstva – starého obrazu. Celý film je iróniou života starnúceho muža, ale v žiadnom prípade nejde o komédiu. Vlastne od prvého záberu máte silný pocit, že toto bude výnimočný film. (06.05.2021)

Všechny italské filmy lze rozdělit na čtyři druhy: 1. klasické, jež jsou jako velké romány, 2. komedijní, jež jsou jako tržiště a cirkus, 3. surrealistické, jež jsou jako vykonstruované obrazy Picassa, nikoliv jako snivé obrazy Dalího, 4. spaghetti westerny, jež jsou jako špagety. Tento film je prvního druhu, ačkoliv se tváří jako třetí druh. Navíc má zavádějící název, protože to, co ukazuje, není následkem lásky, ale následkem dvou rozhodnutí. Prvním rozhodnutím hrdiny příběhu byla volba pro koho pracovat. Druhým rozhodnutím bylo konečně se přestat bát smrti, které přichází při pohledu na pohřební spřežení, kdy si padesátiletý Titta Di Girolamo uvědomuje, že je již dávno mrtvý. Celý příběh je následkem těchto rozhodnutí. (11.12.2013)

Film na ktorom na zaujala vycibrená forma, ale menej už obsah. Režisérov pomalý filmársky štýl je veľmi pôsobivý a originálny. Okrem perfektnej kamery vyzdvihnem ešte zaujímavé hudobné pozadie. Film vo mne vyvolal dlhšie dozvuky, tak si ho rád s odstupom času pozriem opäť a možno upravím aj svoje hodnotenie. (15.08.2021)

Už dlouho jsem neviděla takhle vycizelovaný a přitom neokázalý film. Téměř každý záběr je malým uměleckým dílem, téměř každý záběr vypráví příběh jedné samoty. Kde asi je ta hranice, kterou když překročíme, tak už nikdy nenajdeme cestu zpátky k lidem? Můžeme je pak zahrnovat přemrštěnými dary, ale to už bude pozdě, protože ten pravý kontakt je navždy přetržený... i když…možná každý z nás má někde svého přítele, kterého sice dvacet let neviděl, ale který si na nás stejně – čas od času – vzpomene. (05.09.2011)

Začátek vypadal slibně, resp. charakterizace ostatních v mysli nudícího se mrzouta při sezení v hotelovym baru, nebo retrospektiva při loupeži kufru v závěru, ale to je asi tak to jediný zajímavý co na filmu vyzdvihnout. Příjezd bratra, skrytá přízeň servírky, dokola se opakující a zpočátku nejasný cyklus kufrů a ručního přepočítávání peněz, mafie, obírání se při karetní hře, nebo důvod pobytu, vše je pojato příliš zdlouhavě, únavně a i když zde příběh je, přesto jakoby snad neměl ani žádnou poutající duchaplnost. 30% (13.11.2016)