Následky lásky

Začátek vypadal slibně, resp. charakterizace ostatních v mysli nudícího se mrzouta při sezení v hotelovym baru, nebo retrospektiva při loupeži kufru v závěru, ale to je asi tak to jediný zajímavý co na filmu vyzdvihnout. Příjezd bratra, skrytá přízeň servírky, dokola se opakující a zpočátku nejasný cyklus kufrů a ručního přepočítávání peněz, mafie, obírání se při karetní hře, nebo důvod pobytu, vše je pojato příliš zdlouhavě, únavně a i když zde příběh je, přesto jakoby snad neměl ani žádnou poutající duchaplnost. 30% (13.11.2016)

Z hlediska filmařiny jako řemesla se pro mě Paolo Sorrentino řadí k současné špičce. Je paradoxní, že se u něj stává sledování technické roviny filmu téměř až zábavnějším, než percepce samotného snímku jako narativního díla. Nicméně nelze upřít, že obě roviny jdou ruku v ruce. Je to právě styl, jímž je formováno předávání dějové informace. Nesmírně vytříbené ve své vizuální repetičnosti a pomalém vývoji. (11.11.2013)

hodně zvláštní film, u kterého jsem na rozpacích při jeho hodnocení. Je u něj vidět snaha o modernistickou stylizaci s pomalejším příběhem. Ze začátku jsem chtěl dát 4*, ale když se mi po pár týdnech od vidění téměř vykouřil příběh z hlavy, tak se přikláním je k lepším 3 hvězdičkám. [ PŘÍBĚH: 1 /// NÁLADA: 1 /// ART: 2 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (13.05.2012)

Režisér Paolo Sorrentino mě svým filmem Velká nádhera natolik zaujal, že jsem si dal za domací úkol číhat na jeho filmy v kině a při první příležitosti na ně vtrhnout. Upřimně řečeno Následky lásky mě sedly ještě líp, než Velká nádhera. Jedná se o příběh, který je plný osamělosti, ale nikoli smutku, to zejména proto, že k hlavní postavě si až do finálové fáze těžko hledáte vztah. Neznáte, nevíte, emočně se nějak neprojevuje, ale způsob vyprávění je veden tak zajímavým způsobem, že mě ta emoční neutrailta totálně dostala. Některý dialogy skvěle navazovaly na předchozí scény (chybějících 100. tisíc + scéna s Oliviou v garáži ) a pokud jde o souhru Toni + Paolo, tak ta funguje výborně a skvěle tam zapadá i krásná Olivia (taky bych si s ní střihnul nějakej ten následek lásky, to ne že ne ). Tuhle modrookou Italku bych ještě rád někdy potkal na plátně. Líbí se mě jakým způsobem jsou pojaty všechny dramatické scény, jsou dělány v duchu "jako by nic", ale přitom jsou neskutečně silný (invalida, zpověd, telefon s rodinou ) . Hudební složka filmu je taky kvalitka nad kvalitku, ale všechnu tuhle chválu zastiňuje závěr, ten považuji za hodně zdařilý, silný, emotivní, ale přitom v duchu celýho filmu, tedy "jako by nic" . (30.01.2014)

"Vy ste mi ukradli život, ja vám kradnem kufor..." Sorrentinovi musím uznať talent, aj keď ho naplno rozvinul až vo svojich posledných filmoch. Jeho rukopis je však jedinečný a nezameniteľný. Má to štýl, má to atmosféru, no príbeh trochu zaostal. Záver s obetovaním mi prišiel trochu nepochopiteľný, zvlášť v momente, keď sa tak trochu "zamiloval" do čašníčky a otvárala sa mu nová etapa života. Život v hoteli pod dohľadom mafiánskych očí asi nie je pre neho lákadlo do budúcnosti, ale čakal som optimistický záver. S tragickým koncom nemám problém, práve naopak, dokonca aj smrť bola efektná, ale inštinkt mi vravel, že to šlo urobiť inak. Celkovo pútavý a atmosferický film, ale chyby sa nájdu. Slabé štyri hviezdy. 70%. (05.02.2016)