Následky lásky

Režisér Paolo Sorrentino mě svým filmem Velká nádhera natolik zaujal, že jsem si dal za domací úkol číhat na jeho filmy v kině a při první příležitosti na ně vtrhnout. Upřimně řečeno Následky lásky mě sedly ještě líp, než Velká nádhera. Jedná se o příběh, který je plný osamělosti, ale nikoli smutku, to zejména proto, že k hlavní postavě si až do finálové fáze těžko hledáte vztah. Neznáte, nevíte, emočně se nějak neprojevuje, ale způsob vyprávění je veden tak zajímavým způsobem, že mě ta emoční neutrailta totálně dostala. Některý dialogy skvěle navazovaly na předchozí scény (chybějících 100. tisíc + scéna s Oliviou v garáži ) a pokud jde o souhru Toni + Paolo, tak ta funguje výborně a skvěle tam zapadá i krásná Olivia (taky bych si s ní střihnul nějakej ten následek lásky, to ne že ne ). Tuhle modrookou Italku bych ještě rád někdy potkal na plátně. Líbí se mě jakým způsobem jsou pojaty všechny dramatické scény, jsou dělány v duchu "jako by nic", ale přitom jsou neskutečně silný (invalida, zpověd, telefon s rodinou ) . Hudební složka filmu je taky kvalitka nad kvalitku, ale všechnu tuhle chválu zastiňuje závěr, ten považuji za hodně zdařilý, silný, emotivní, ale přitom v duchu celýho filmu, tedy "jako by nic" . (30.01.2014)

Paolo Sorrentino ukazuje, jak je schopen natočit snímek, u kterého budete přemýšlet, třeba jen proto, proč je konkrétní záběr tak dlouhý, ale přitom budete zírat na to, co se děje. Je to kriminální film. V pomalém tempu a s důrazem na herecké výkony, ale přesto s příběhem, který rozhodně nenudí a dovede zaujmout ve více rovinách. (11.08.2017)

Na můj vkus až příliš vykalkulované, sterilní a pro mě jako pro diváka nepřesvědčivé - především ono „milostné vzplanutí“, které je naznačeno už v názvu samotném a které má určovat pointu celého filmu. Závěr, který měl najednou velice rychlý spád a útočil na mé smysly těmi nejlacinějšími taktikami citového vydírání, to celé kompletně zazdil. Možná, že to, co mělo zůstat nevyřčené, mělo i nevyřčeným zůstat… Tenhle film mě zkrátka nezasáhnul, ba zklamal (poté, co jsem se namlsala „Velkou nádherou“). (22.11.2013)

Tiež rád mlčím. Ticho niekedy povie viac, ako slová. Aj tak sú to väčšinou prázdne slová, komponované do prázdnych myšlienok od prázdnych ľudí. Úžasná montáž záberov doprevádzaná mrazivou hudbou. Síce je mrazivá, ale plná citu. Keď budete mať trpezlivosť, kúsok bezstarostnosti a dostatok dôvtipu, všetko to dá dokonalý zmysel. A bola by škoda ho neochutnať. A neužiť si ho. Plán do budúcnosti: nepodceňovať následky lásky. (31.08.2012)

Nepatřím mezi ty uživatele, kteří mohou srovnávat tento snímek s jeho jinými filmy, ale jedna věc je jistá, že Paolo Sorrentino patří mezi ty, kteří vědí jak na sebe upozornit. Je to jeden z mála filmů, který mě od začátku nutil být soustředěný a vnímavý vzhledem k vyvíjejícím se událostem příběhu o osamělém muži Titti Di Girolama, který vedl velmi zvláštní způsob života. Možná jako já si budete dost dlouho klást otázku proč působí celou dobu tak odtažitě, bezútěšně a zasmušile. Odpovědi se vám dostane, ale mně žel konečný vývoj událostí až tak neuspokojil a vyvolal ve mně trochu protichůdné pocity. Ale to je také mé jediné minus celého filmu, který byl jinak velmi vyjímečný, originální a navíc s výbornou kamerou. A zcela určitě se musím podívat ještě na nějaký jiný Sorrentinův film.75% (14.09.2012)