Holiday

Velkoryse obsazené Cukorově komedii, skládající naivní příběh ze současně vtipných i důvtipných dialogů (nejednou i mimořádné citové hloubky), lze vytknout jen nedostatečné prokreslení (naštěstí nenaplněného) prvního hrdinova vztahu, který se (ač se kolem něj zprvu vše točí) ve vyprávění nenáležitě odbývá jen jako jakási danost a nekonkretizuje se odpovídající milostnou souhrou, ale jen nevěrohodnými ilustrativními gesty. Kvůli tomuto povrchnímu omezení mileneckého poměru na pouhý tělesný kontakt bez špetky porozumění a sdílení (jež šlo vyjádřit nějakým smysluplným hovorem či naznačit odpovídající epizodou), vedoucích k celoživotní společné cestě, působí jejich cit nevěrohodně, prázdně, až šíleně (prost zjevného milostného šílenství, prazákladní touhy a magnetismu lásky). Konfrontací se strhujícím životním entusiasmem starší sestry, inspirující a senzitivní, i se vzorem staršího manželského páru hrdinových přátel, okouzlujících svou vzájemnou oddaností a souhrou, vyvstane prázdnota svazku zasnubujících se zcela jednoznačně. Tento nedostatek je zcela zásadní a tříští se jím celý scénář. Sama realizace, herecká interpretace postav, však dovoluje (ba přímo nutí) přehlédnout jej a pokorně svědčit. (22.04.2015)

Paráda. Kombinace Cukor, Grant a Hepburn nemůže zklamat. Holiday se profilují ve své první polovině jako klasická divadelní screwballka, aby se před blížícím se očekávaným závěrem překvapivě proměnily do dramatické polohy, ve které hlavní postavy touží po vlastním sebeurčení. Tenhle docela neočekávaný tah ve výsledku funguje výborně a dodává postavám Granta a Hepburnové na plasticitě. Cukor byl prostě hollywoodský král. 9/10 (13.08.2017)

Je značně neamerické nepovažovat vydělávání peněz za smysl života. Tak jsem typický neameričan, no a co? Johnny jím taky je, ale v několika drobnostech se lišíme. Je to totiž sympaťák, má smysl pro obchod a ještě navíc ovládá přemety vpřed i vzad. Já zase dopředu vím, kdo skončí v jeho náruči, ale je mi to jedno, protože tohle je poctivá filmová klasika plná konverzačního humoru a radosti ze života. A to já rád. (30.09.2015)

Konverzační komedii narušují především protivně napsané charaktery, kdy jsou všichni hned bodří, plácají se po ramenou a při prvním setkání si sdělují stará rodinná traumata. Ze všeho nejhorší je odpudivá Linda, která střídá vlezlost, pózu skautsky správného děvčete a patetické projevy, které by skvěle zapadly do budovatelského filmu z padesátých let. Šílený je nejenom charakter její postavy, ale i herecký projev K. Hepburn coby teatrální upištěné slípky s mimózními pohledy kamsi ke světlým zítřkům._______ Za hranicí divácké únosnosti pro mě bylo i zobrazení chudých lidí, coby partičky okamžitě se sbližujících veselých parťáků, zatímco boháči byli jakože nechutní snobi bez emocí. Přitom trucovité chování Lindy k sestře i otci nemělo žádné opodstatnění, chovala se jako vzteklý fracek, který se bouří a nemá vůči čemu, protože její otec, stejně jako sestra, nebyli žádná necitelná monstra, jen lidé, kteří žijí podle svých pravidel. Zatímco Linda a Johnny působili jako zastydlí puberťáci, kteří nevědí kudy kam. _____ Postava Johnnyho byla dost nešťastná, protože neměl moc prostoru na projevení se - vpadl rovnou do nepochopitelné rodinné bitvy a nakonec posloužil hysterické kravce, aby dokonala svoji předem vykalkulovanou a nahranou vzpouru. ___ Chudák Johnny, to bude ošklivé prozření! /10. 8. 13./ (10.08.2013)

Cary Grant se tentokrát držel překvapivě při zdi a většinu zábavy obstarávala Katharine Hepburn. A že to ta holka umí, dokázala ten samý rok v Leopardí ženě. Z tohoto srovnání vychází Holiday jako poražený. Jak kvůli nepříliš podařenému scénáři, rutinní a nudné režii, tak díky zjevné naiviní melodramatičnosti. Jenže Grant a Hepburnová by mohli hrát vedle bílé zdi, bez jediného písmena ve scénáři a s jedinou zapnutou kamerou a stejně by to bylo zábavný. Takže co... (08.11.2012)