Štěstí

Scénář: Bohdan Sláma .. Bohdan Sláma netočí veselé filmy. Po Divokých včelách opět zasadil příběh do prostředí, kde není nouze o nešťastné lidské osudy. Depresi dávkuje ve velkém. Kamera je výborná, dlouhé záběry se u nás často nevidí. Příběh je napsaný dobře, s velkou dávkou realismu. Nejdůležitější element českého filmu, herci, celek skvěle drží velmi vysoko a je až zbytečné někoho vyzdvihovat. Rodinné souznění dvojíce Simona Stašová - Bolek Polívka je nejlepší/nejpravdivější epizodka z filmu.. 75%. (27.04.2006)

Asi jsem měla u tohohle filmu přehnaná očekávání... Ne, že by byl špatný, ale prostě jsem čekala o dost víc nebo možná něco trochu jiného. Dlouhých komentářů je tady spousta, takže už jenom dodám, že se mi opravdu líbili všichni herci, to, jak byl film natočený opravdu jako ze života a hlavně konec (jaký, to přece nebudu prozrazovat). Jinak je to přesně ten formát, na který slyší akademie (jak už naše, tak americká) a který mě poslední dobou začíná trochu unavovat, protože je ho v čechách tak trochu... no víc než dost. (07.04.2006)

S Bohdanem Slámou je to těžké - na jednu stranu má vyhraněný originální rukopis a dokáže si vybírat taková témata a nahlížet na ně z takového úhlu, jakého ostatní čeští filmaři nejsou schopní, na druhé straně mi s výjimkou jeho posledního snímku Venkovský učitel, který jsem konečně mohl ohodnotit absolutním počtem, přišly jeho předchozí kousky scénáristicky nedotažené, a stejně tak tomu je v případě Štěstí. Sláma má smůlu, že netočí o dalekých zemích, ale o české společnosti a v ní to zkrátka např. s opuštěnými dětmi nechodí a ani nemůže chodit tak, jak popisuje. Navíc některá rozhodnutí a citové projevy hlavní hrdinky nepřijdou věrohodné. Jinak zájmu zahraničních festivalových porot a kritiků se není co divit, Sláma dokáže např. lásku popisovat tak, jak to v příbězích od pana Vieweiga nebo nedej bože Báry Nesvadbové nikdy nenajdeme. Dobře ví, že láska obsahuje soucit, odříkání a spoustu dalších emocí. Některé momenty, jako smíření s umírající sestrou, jsou maximálně dojemné a samy o sobě by zasloužily o dvě hvězdičky víc. Celkový dojem: 65 %. (11.10.2010)

I prachobyčejné štěstí sakra něco stojí. V Mostě to (alespoň podle Bohdana Slámy) platí dvojnásob. Chladicí věže, komíny, vraky aut, přerostlá zeleň, pobíhající kozy, rozpadlá barabizna. V ní přebývá Pavel Liška, který pláchl z bydlení v paneláku. (Zřejmě už hodně dlouho) miluje Tatianu Vilhelmovou, které právě odlétá za oceán chlapec a kterou čeká jen další a další doplňování regálů v supermarketu. Možná se za ním vydá, ale spíš bude dohlížet na dávnou kamarádku z dětství Annu Geislerovou, kterou sužují psychické trable. Má ženatého milence, dva malé kluky a zmatek v hlavě. Tihle tři tvoří páteř velmi dospělého a výtečně napsaného Slámova dramatu o plápolající naději. Vypráví obyčejně a hlavně uvěřitelně. Prostě se tu žije. Docela těžce. Postavy se vyvíjejí, zrají, některé naopak klesají níž a níž. Nejvděčnější postavu uždibla Anička Geislerová, která mění barvu vlasů i nálady. Je to zralý výkon, naprosto zaslouženě oceněný Českým lvem. To samé platí i u ostatních, kteří si to své kvůli pojetí svých postav krapet víc odedřeli. Vedlejší postavy jsou pak přesné a plné zajímavých rozměrů (Polívka, Huba, Stašová), je patrné, že nad svými postavami přemýšleli. Což dělal zejména Sláma, který svůj klenot točil hóódně měsíců, ale stojí to i po letech za to. (08.04.2019)

Bohdan Sláma mě svou prvotinou vyloženě nenadchl, ba co víc, jeho syrový dokumentaristický styl mě bohapustě nudil. Od Štěstí jsem si tedy nesliboval takřka nic a úvod filmu se odehrával přesně v intencích Slámova zdánlivě nezáživného a střihem nepoznamenaného stylu, který působí anti-iluzivním a nedějovým dojmem. Jenže narozdíl od Divokých včel se po chvíli dostaví vysoká míra ztotožnění s postavami a záhy i zaujetí sice nenápadným a nenuceným, ale o to sugestivnějším příběhem. Studie prostředí je dokonalá a chirurgicky zevrubná, nehostinné Mostecko vytváří pro tragický život hlavních postav souznící kulisu, která pocity vykořeněnosti, opuštěnosti a beznadějné perspektivy jen umocňuje. Slámův film se zaskví výtečnými hereckými výkony, kde mezi precizně obsazenými postavami zazáří zejména trio Geislerová, Vilhelmová, Liška. Posledně jmenovaný konečně zahodil nejapnou masku idiotského klauna a stvořil podle mého vůbec jeden z nejpůsobivějších mužských typů porevoluční kinematografie. Štěstí je studený a sychravý film, naturalistický a nečesaný, doplněný jen minimalistickým španělkovým motivem, který se jako refrén zjevuje uprostřed nehostinného děje, z nějž postupem času nesměle vykvete štěstí, ne to pitomě sentimentální, ale to opravdové. Sláma dokázal na celuloid zachytit nestylizovaný život a jeho snímek díky neobyčejné intenzitě řadím mezi nejlepší filmy vzniklé po roce 1989. Bohdan Sláma dozrává a je radost to sledovat. (04.12.2005)