Slnečný štát alebo hrdinovia robotníckej triedy

Hodnotím za 2........Typicky český dějově nesouvislý celkem úsměvný a poutavý film. Příběh je svou kvalitou téměř srovnatelný s nedávno zveřejněným snímkem ŠTĚSTÍ . Herecké obsazení téměř nenápadných herců bylo celkem slušně provedeno , jen co mi snad scházelo byl dokonalejší scénář, ketrý filmu celkem dost škodil. Takže nepromarněný čas paráda. (28.06.2006)

Určitě jeden z nejlepších českých (či československých) porevolučních filmů - funguje řemeslně, vypadá skvěle, ostravština je o světelné roky autentičtější než strašlivá pražská lašština v Želarech, dialogy živé a vtipné, herci výborní a sympatičtí (až na Martinka), scénář nezhovadilý, režie sebevědomá. Pro Ostraváka učiněný požitek, pro ostatní skvělý film. (19.11.2005)

Škoda, že scénář často naznačí a nedotáhne. Autoři zalidnili film spoustou postav, ale skáčí (zejména mezi jejich partnerkami) strašně nahodile, bez jakéhokoliv ladu a skladu. Menší počet postav by rozhodně prospěl. A některé scény by si zasloužily vystřihnout (nemluvě o poslední scéně, která je hodně bezradná). Post Scriptum - Sluneční stát je název utopistického díla Thomase Campanelly. Že by vyjádření Šulíkovy a Leščákovy nevíry v uplatnění v novém zaměstnání? (24.06.2005)

Moje prvé zoznámenie sa s Martinom Šulíkom. Výsledok je viac ako uspokojujúci. Namiesto Slovenska sa nachádzame v Čechách a tým pádom sme uprostred inej mentality a názorov, aj keď sú v mnohom s tými slovenskými podobné. Jednak vďaka tomu sa tu vytvára veľmi krásna súhra medzi českým a slovenských hercom - ktorá je umocnená tým, že slováci sa nehrajú na čechov ako to v dnešných filmoch býva a hovoria po slovensky. To umožňuje zbaviť charaktery neprirodzenosti a dáva nám priestor aby sme ich objavovali. V tomto smere je Šulík znamenitý rozprávač. Každý zo štvorice kamarátov má svoje drobné radosti aj starosti a ich život je znázornený až na tých pár bitiek bez výraznejšej dramatizácie. Je to život nesúrodej skupinky, v ktorej každý zastáva dôležité miesto a bez ktorého by skupinka nebola funkčná. Ďalším veľkým plusom filmu, okrem humoru, ktorý je trefný a postavený na hovorenom slove, je tiež fakt že Šulík vytvoril funkčný mikrokozmos, kde má každá scéna svoje opodstatnenie a miesto. Prechody medzi scénami sú nenásilné a častokrát sú spravené cez prirodzenú akciu, ktorá sa v deji neskôr vyvrbí. Rozhodne jeden z najsilneších súčasných slovenských filmov, ktorý možno nie je súčasný, ale ktorý by pre technickú a príbehovo precíznosť mohol len veľmi ťažko zostarnúť. (05.03.2013)

Tvorba Martina Šulíka patří s těch porevolučních k těm zdaleka nejsympatičtějším. Od citlivého Slováka lze vycítit upřímnou snahu, on žádné umělé stereotypy nevytváří, byť se konkrétně zde nechává inspirovat tou nejtradičnější realitou prost vzruchu a vizuální představivosti. To dobré ale je, že k těm opakujícím se tragikomickým formulkám od převažující většiny umělecky bezradných fušerů přidává i dávku nezodpovězených otázek. Žádné fňuky, ale dosti tvrdé hledání podstaty. Jeho postavy navíc skutečně dýchají životem, žádný Macháčkovský typ tvorby na tělo, věřím, že Šulík odsledoval i detaily gest od reálných osob. K tomu samotnému principu kladení dotazů - Šulík rozhodně není mudrc, všechno se rozvíjí v rovině náznaků. Ani postavy si své peripetie do závěrečných titulků nemůžou zcela vyřešit, protože to prostě nejde. Život jde dál a rázný řez je jen v pohádkách. Přesto jsem měl s posledního závěru příjemný pocit spokojenosti, minimálním prostředkem v něm Šulík lidsky a věrohodně ukázal, o co v životě jde. Pro mě osobně jedna z českých špiček. (10.05.2010)