Putá vojny

Jelikož jsem s válečnými filmy kamarádka teprve krátce, posadí mě na zadek asi úplně každý. Jenže tenhle příběh mě díky své uvěřitelnosti a reálnosti hodil přímo do děje. Scénář sice může znít jako ošoupaný klišé, ale v tomhle případě prostě rozhoduje způsob podání. Ten je chvilkami drsný, chvilkami dojemný, ale hlavně pořád blízko divákovi. Samozřejmě musím pochválit nádhernou hudbu a nadprůměrné herecké výkony obou bratrů. (03.12.2013)

║Rozpočet $12,8milióna║Tržby USA $1,111,061║Tržby Celosvetovo $69,827,583 (Južná Kórea s tržbou $64,800,000)║ Po vzore filmu Zachráňte vojaka Ryana nám prináša Južná Kórea takmer rovnako silný vojnový snímok, plný utrpenia a beznádeje, kde je dosť ostro poukázané na nezmyselnosť vojen a čo vlastne do života prinášajú, ako dokážu zmeniť vnútornú podstatu človeka v niečo ohavné. Film je zvládnutý rovnako ako po príbehovej stránke, tak aj po technických stránkach, pri bojových útokoch nechýba roztrasená kamera, ktorá len bližšie priblíži krvavú atmosféru krviprelievania, občas je strih až príliš rýchli na to aby sme dokázali zachytiť čo sa práve deje ale to sa dá prepáčiť a nič nás nemôže odvrátiť od toho aby sme si naplno vychutnali túto vojnovú drámu o dvoch bratoch. /95%/ (19.10.2008)

Překvapivý válečný nářez, který zaujme výpravnými bitevními scénami i drsným příběhem dvou bratrů, z nichž scénář nedělá bůhvíjaké hrdiny a terminátorské nabušence, ale celých 140 minut je ukazuje především jako obyčejné lidi. Celé mi to připadlo jako kříženec Vojína Ryana, Olověné vesty, Čety a Dopisů z Iwo Jimy (které jsou ještě lepší), ale pocit, že bych sledoval snímek vykrádající své slavnější bratříčky, jsem neměl. (11.02.2011)

Filosofická hloubka u válečných filmů je mi celkem putna, hlavně když mne snímek svou dramatičností a působivým zpracováním dostane do kolen. A to se Taegukgi povedlo dokonale. Jak je už u Korejců dobrým zvykem, emocemi ve filmu nešetří a vám nezbyde, než s pusou do "O" sledovat vypjaté drama dvou bratrů, jihokorejských vojáků, na pozadí velmi krutých, povětšinou zákopových bojů. Některé scény jsou neskutečně silné.. Na nelítostné souboje zoufalých vojáků na bodáky v mazlavém bahně zákopů, popravy lidí, kteří se z nedostatku jídla stali členy komunistické strany či se účastnili komunistických demonstrací, Young-shin a závěrečnou konfrontaci Jin-tae a Jin-seoka, na to jen tak nezapomenu. A že bych místy nedokázal potlačit slzy dojetí, to se mi ještě u válečného filmu nestalo. V mých očích byl vojín Ryan tímto korejským blockbusterem překonán. Král je mrtev, ať žije nový král! (25.10.2005)

Co se patosu týče, Pouta války si nijak s Ryanem a další plakátovou produkcí made in USA nezadá, všechny ty strojené věty, naivní zpomalované retrospektivy... přesto je tu zásadní rozdíl. Patos nesměřuje k propagaci vlajky, ale k vykreslení vztahu dvou bratrů, jejichž vztah brutálním způsobem poznamená válka. Takřka sadomasochisticky zapletená epopej možná občas oplývá až zbytečným množstvím pastelových barev a křiklavostí emocí, ale to ve své podstatě není nijak na závadu. Nejde tu o ideologii, ale o čiré humanistické poselství o síle lásky a ceně obětování. Jednotlivé strany korejského konfliktu vypadají v Kangově filmu stejně šeredně, propagandisticky tupě a tmářsky. Velký svět prostě vytváří obludnou kulisu malému lidskému příběhu, který je velmi sympaticky opentlen adrenalinovými bojovými sekvencemi. Ruční kamera, křečovité škuby, zmatek boje muž proti muži a občas okaté CGI doplňky. Ber jak ber, pohltil mě jak příběh lidský, tak válečný, sice bych v obou rovinách uvítal trochu míň vypočítavosti a efektu, nicméně Pouta války narozdíl od amerických melodramat představují velmi povedený obraz války a člověka. (20.04.2007)