Smrtihlav

Viděno již podruhé a s lepším dojmem. Trošku zamrzí že jsem tento film neviděl v době svého vzniku, podobně jako Vránu. Myslím že by se uhnízdil v mém srdci mnohem silněji. Vzpomínám si na prvotní šok, nevěděl jsem o co jde. Film byl divný, úplně jiný než jsem čekal a hlavně strašně utahaný. Nyní když jsem mu dal druhou šanci, musím již uznale pokývat hlavou. Atmosféra výborná a myšlenka přímo vynikající. 70% (27.06.2011)

Tma, tma a zase jenom tma.....Alex Proyas je bůh a jeho režie je velmi provokující. Proyas totiž diváka od začátku až do samého konce bombarduje jedním tmavým záběrem vedle druhého, při jejich sledování jsem byl ponořen do tak hluboké depky, že se mi málem podařilo usnout :o)) Smrtihlav je vizuálně působivý a velmi depresivní, podobné pocity jsem naposledy zažíval při filmu Blade Runner, s tím rozdílem, že tady jsem se maličko nudil. Zpočátku mně příběh nedokázal oslovit, ale od druhé půle děj hezky graduje a vrcholí zdařilým soubojem (to jak proti sobě visí ve vzduchu mi připomnělo závěrečný duel v Matrix Revolutions). Samotný závěr je silný a má velmi katarzní účinek. (18.11.2003)

Dark City je rozhodně jedno z nejzajímavějších a nejosobitějších sci-fi filmů, které jsem kdy viděl, to je bez debat. Nicméně budu potřebovat ještě jednu projekci, abych viděl, jak na mě film bude působit, když už budu vědět, o co se jedná a hlavně bych uvítal, kdybychom se dozvěděli trošku více informací... tak nějak o všem. Nechci zde spoilerovat, ale přišlo mi, jako by si páni scenáristé nechtěli trošku více namáhat své mozky a řekli si, že si holt něco málo budou muset diváci domyslet. Na jednu stranu to je super nápad a mám rád filmy, které mi všechno nenaservírují přímo pod nos, ale jen pokud mi snímek dá pár vodítek, kterých bych se mohl chytit při tvoření mých teorií. A tady mi přišlo, že jich je méně, než by se očekávalo. Uvidíme, co napíšu po druhém zhlédnutí, na které se už teď docela těším. 80 %. (21.08.2014)

Pro mnohé kult, pro mě místy nesnesitelná záležitost. Naštěstí Proyas z námětu vytěžil maximum a hlavně jeho neotřelý vizuální styl a do extrému dovedená depresivní atmosféra tu a tam přikovávají. Je to ale zvláštní, že jsem hned od začátku tušil, že něco není v pořádku a že si mě Smrtihlav jednoduše nezíská. Holt přes nesporné filmařské kvality je myšlenkově i emocionálně mdlý, a to bude asi ten zásadní problém. Bohužel.. (01.07.2011)

Možno najlepší film 90-tych rokov, geniálny spojením umenia, mainstreamu a braku do kompaktného, fascinujúceho a hypnotického celku. Do prebohato zdobenej metafory. Je ťažké niečo také si vôbec predstaviť. A ak už to vídíme, je ťažké uveriť videnému. Chandlerovská detektívka. Nemecký expresionizmus. Konštruktivistická avantgarda. Absurdné divadlo. Melancholicko-existenciálne obrazy Edwarda Hoppera. Román "Dissipatio H.G." (=Humani Generis) od Guida Morselliho. Tiene v raji od Remarqua. Lo Squartatore di New York od Fulciho. Ľubovoľný film s Veronicou Lake. Niektoré scény majú šancu vstúpiť do filmovej histórie - roztrhanie billboardu s prázdnotou v "zákulisí" ako symbol klamlivosti očividného či dvojminútová sekvencia so sugestívnou premenou robotníckeho tehlového činžiaku na bombastický mramorový veľkoburžoázny palác (s manželmi, ktorí sa pred polnocou bavia o nočných smenách a po polnoci o vyhodení zamestnanca - "To si urobil dobre, drahý"). Žánrovo najnezaraditeľnejší film vôbec. Formálna a obsahová syntéza (takmer) všetkého, čím žila alebo v čo verila či dúfala civilizácia 20.storočia. Čaru tohto temného kryštálu naplneného oslepujúcim svetlom však bude prístupnejší divák, ktorý by radšej do ruky vzal krásny telefón ročník 1949 než najnovší model mobilu. Zabudnite na kolosálny hypercool breakthrough menom Matrix - tam je len niečo, v Dark City je všetko (to, čo bolo, čo je, a - áno, aj to, čo bude). (19.10.2004)