Hotel Rwanda

.... „Neměj strach“ tak tahle uklidňující slova jsou vyřčena někde na začátku ..... téhle hrůzy. A potom už je jenom ten STRACH! Strach obyčejných lidí. Strach stojící proti revolučnímu nadšení, strach proti fanatismu, proti lhostejnosti světa, proti vraždění, rabování, nenávisti. Strach a beznaděj.. a člověk, který dokázal zachovat zdání normálnosti v šíleném světě pro víc než tisícovku lidí. (15.06.2005)

Film ze stejného rodu jako Joffého Killing Fileds. Vypjaté, emotivní, bezprostřední a přitom nijak vydírající a drastickými proprietami vynikající drama. Najdeme shodné prvky i na rovině motivické, např. první kontakt se skutečnou brutalitou genocidy na tutsijském obyvatelstvu sledujeme skrze zprostředkující plochu televizní obrazovky. Dojem všudypřítomné brutality a beznaděje jen umocňuje ohraničený prostor hotelu a občasné dravé vpády okolních hrůz do něj. Terry George rytmizuje svůj film jako střídání tichých konverzačních poloh a neuvěřitelně vypjatých sekvencí, které jsou plné zoufalství a na kost odrané existenciální starosti. Ústřední postava Dona Cheadla která projde vývojem od ustaraného manažera, jemuž je práce vše, až po člověka, který pro zachování existence své i svých bližních udělá cokoli, se sice odehrává jaksi v druhém plánu, ale je podstatným zcivilněním drásajících pasáží jedné z nejhorších genocid 20. století. A západní svět se svojí pasivitou působí neméně hyenicky a trapně než ve dvacet let starém Jaffého snímku. Historie opakuje strašlivé kruhy. (03.10.2007)

Snímky jako Hotel Rwanda (a podobně třeba Schindlerův seznam, i když to srovnávání není nejšťastnější) nejdou hodnotit pouze jako filmy a vlastně se těžce hodnotí vůbec. Člověk se zkrátka nemůže oprostit od toho, že jde o události, které se opravdu staly, a hodnotit jen jednotlivé složky filmu nebo film sám o sobě. Ale kdybych se o to měl pokusit, vyšel by i tak Hotel Rwanda jako nadprůměrný snímek, který nezneužívá tématu k citovému vydírání a snaží se udržet odstup a líčit postavy i události co možná nejpřirozeněji. A za to si tvůrci zaslouží uznání... (22.06.2005)

Brilantní výkon Dona Cheadla, který měl mimochodem naprosto zaslouženou nominaci na Oscara tu silně kontrastuje s nedostatečnou zaníceností režiséra pro danou látku a s neschopností vytvořit dostatečnou zpětnou vazbu a tím pádem i sprostředkovat silný a emociálně bohatý zážitek, který by člověk tak potřeboval. Strohá formální stránka zde není na škodu a dává vyniknout syrovosti a opravdovosti prostředí, přičemž největší důraz není ani tak kladen na akční scény, jako spíše na ty dialogové. Celkově jsem však byl až nemile překvapen faktem, že mě film výrazněji emociálně oslovil snad jen při dvou scénách. Možná to dělala absence velkého plátna, potažmo zvukové vatáže, přesto na mě celý projekt působí až příliš chladně. Tak chladně, že průměrné hodnocení považuji v tomto případě za dostačující. (06.11.2005)

Vynikající výkon předvedl Don Cheadle (Kdyby nebylo Raye, tak nevím nevím kdo by získal Oscara) .... Film samotný má svou sílu především ve své skutečné předloze - genocidě ve Rwandě. Na příběhu Paula Rusesabaginy jako hotelového manažera sledujeme hrůzy, které se v roce 1994 odehrávaly v Africe a nad kterými "civilizovaný" svět zavřel oči....... Jak to vše koresponduje s dneškem, kdy se celý svět spojil, aby pomohl státům zasaženým přílivovou vlnou a kde přišlo o život 130 tisíc lidí. Před deseti lety bylo vyvražděno milion (MILION !) lidí ve Rwandě a v podstatě byl klid ........ Kanadský plukovník to hoteliérovi vysvětluje poměrně přesně - "jste špína, jste bezcenní, nejste ani negři - jste jen Afričani. Všechny supervelmoci se na vás vykašlali ...... Smutné. O to víc stojí za to tenhle film vidět. To je bez debat. (05.04.2005)