Mimo zákon

Dcery (a vůbec potomci) slavných filmových režisérů to mají těžké . Jejich otcové jsou zpravidla synonymem filmové geniality a majstrštyků, které se do kinematografických dějin zapsaly zlatým písmem. Záleží pouze a pouze na nich jak s daným DNA kódem naloží -- zda jej dokáží zkrotit či se stanou pohou (slabší) kopií svého sploditele. Nejinak je tomu v případě člověka (řeč je samozřejmě o Lynchovi), který rád skládá filmy tak, že zamotají hlavu divákovi tak, že zcela nic nepochopí, ale přímou úměrou se způsobeným chaosem roste i jeho nadšení (věc téměř nereálná, jež ovšem realitou je). Dcerka po svém otci zdělila zálibu v zneklidňujících obrazech, vyšinutých individuích a smysl po atmosféru. S tím rozdílem, že narozdíl od klasického Lynche, nakopne divákovu pozornost (a to dokonce několikrát) správným směrem a tudíž tak nehrozí, že by se na internetu začala tvořit fóra typu: "O čem to vlastně bylo?". Zdánlivý klad je ovšem paradoxně i kámenem úrazu. Tam, kde Lynch mistrovsky kalí vodu -- tam je jeho dcera až nevýrazně přímá a příliš tlačící na pilu. Jednoduchá kriminálka z několika úhlů pohledu je sice koncepčně řešena velmi zdařile, ovšem konec -- konec je peklo. I když sám Lynch někdy nedokáže své herce zcela ukočírovat (a ti pak působí, jakoby si odskočili ze zcela jiného natáčení), dcerka nejspíš ve finále rovnou sbalila kufry a vypadla z place. Herci zběsile přehrávají, napodobují pšouky limonád a žíly jim naskakují snad na všech částech těla. Ne, tohle opravdu není způsob, jak ztvárnit psychopata. To pravé zlo je vždy skryto uvnitř a vyplouvá na povrch ve troškách -- neexploduje a nevydává se lascivně na odiv jako levné zboží. To ovšem není chyba herců, ale vždy jen a jen autorova přístupu ... (01.05.2009)

"Hruška" viditeľne nepadla ďaleko od stromu. Lynch-ova dcérka Jennifer je vďaka svojmu špecifickému pohľadu pomerne zaujímavá osôbka. Už "Chained" bol pre mňa veľmi vydarenou, emotívnou, psychologickou "jedno-hubkou" Tento snímok je akoby obdobný, no zároveň z úplne iného súdka. Príbeh vyrozprávaný z retrospektívy z pohľadu viacerých osôb sa v závere stáva doslova "neovládateľným", pričom už samotný vývoj deja, je mierne povedané, nasiaknutý podivnosťou, kedy človek neustále premýšľa, čo je toto kurva za zmyslené "postavy". Samotné rozuzlenie (pre niekoho možno očakávané), je už úplný "NONSENS", s ktorým sa divák príliš často nestretne, takže za mňa veľká spokojnosť ... (28.05.2018)

Lynchová udělala jednu jedinou chybu, ale za to obrovskou. Celkem brzy přišla jedna věta, která de facto odhalí celou pointu. Ta kdyby nepřišla, tak je to u mě snad stoprocentní záležitost. I tak jsem si alě vychutnal výbornou lynchovskou režii a perfektní vedení herců, přičemž Pullman a Ormondová zářili snad nejvíc za celou svou kariéru. Alespoň v mých očích. Jestli bude Jennifer takhle pokračovat a napříště se vyvaruje toho minima chyb, tak jednoho dne se tatíkovi snad i vyrovná. 85% (04.06.2012)

Zapadákov kdesi pri ceste a panoptikum figúrok, z ktorých každá je väčší či menší psychopat. Áno, lynchovský rukopis je tu poznať. Celkovo je to však film z rodu Obvyklých podozrivých - bez toho namakaného zvratu (fakt som ho nečakal) by to bola len solídne remeselne natočená tuctovka. Pullman to miestami nedával, zato Julia Ormond podala prekvapivo komplexnú postavu. (24.02.2010)

Je fajn vidět, že mladá lynchová vyrůstala na taťkově slavném seriálu stejně jako ostatní a stejně jako ostatním se jí navždy zaryl do mozku. Ty paralely totiž určitě nejsou náhodné a nejsou ani prací tatínka na postu výkonného producenta(ikdyž pár rad a jeden song si neodpustil). Z mého pohledu je Surveillance atmosférická, hravá a napínavá detektivka ve které ale precizní a nápadité odvyprávění příběhu má přednost před snahou o nějáké sdělení. Ve výsledku to působí jako krásně natočený ale myšlenkově prázdný film. (06.07.2013)