Plynové lampy

Na Gaslightu se zub času projevil neskutečným způsobem. Atmosféra je sice ukrutně Hitchcockovoská a někdy dokonce i brilantnější, ale nesmírně přehrávající Bergmanová a nesympatické vedlejší postavy kazí celkový dojem velkou měrou. Charles Boyer mi lezl na nervy možná ještě víc, než Ingrid, ke které si stále nemůžu najít cestu. Příběh je průhledný jak igelit, do kterého si balím svačinu. Od naprostého začátku je jasné, kdo kde s kým a jak to dopadne. Celé to zachraňuje Joseph Cotten, u kterého jsem v žádném filmu neviděl špatný výkon, hraje výborně, avšak na scéně se objevuje zřídka. (03.03.2009)

Vzorce pro dokonalý filmový zločin jsou takřka nevyčerpatelné. Výborný noir, jehož velká síla a kvalita tkví především v tom, že režisér společně s herci dokázal udržet formální stránku příběhu na stejně vysoké (ne-li vyšší) úrovni, jakou bezesporu disponuje i ta obsahová. Takhle deptat a duševně rozkládat svojí ženu, to je chlapi vážně hnus, ale když ono se na to i po těch letech, ze něž se měřítka pro napínavý thriller diametrálně změnily, tak krásně a příjemně kouká... Škoda, že ze stínu divadelní hry vystupuje snímek pouze ve chvílích, kdy jsou na pořadu zamlžené ulice nočního Londýna, a že téměř veškerou gradaci si scénář schoval až do poslední půlhodinky. Jinak Ingrid Bergman hraje utrápenou a schizofrenickou manželku samozřejmě výborně, ale její démonický manžílek Charles Boyer by si toho Oscara zasloužil asi přeci jen trochu více. 80% (29.01.2014)

"Jako pouhý přelud či duch, existující jen v mysli Vaší ženy, mohu těžko vyvíjet nějakou činnost." Přiznám se, že nesnáším chlapy, kteří deptají své ženy. Avšak nevážím si ani žen, které se nechají deptat a neberou si příklad z Maryši. Nebo alespoň neodejdou. Nicméně tady musím uznat, že "milující" Gregory dělal ze své manželky trubku naprosto prvotřídně a kdybych byl o kousek větší masochista, tak bych si zhasínající plynové lampy užil ještě o něco víc. Takhle jsem pouze nenáviděl Gregoryho a marně jsem přes obrazovku podával Paule předměty, kterými by ho mohla praštit do hlavy. (06.02.2019)

Už po pár minutách na mě vyskočila scénáristicky nucená dějová spojitost se starší paní jak na začátku ve vlaku, tak také na konci, ve správný okamžik vždy na správném místě. Naštěstí ji následná psychologická manipulace mezi ústřední dvojicí pohotově zachránila. Film má atmosféru, napětí, herecké výkony, jen škoda že je nám všechno polopatě na konci vysvětleno a vlastně celý příběh je velice jednoduchý. Konečná psychologická hra je scénáristicky velice vydařená, stejně jako recepční scéna s ukradenými hodinkami, která mě režijně ohromila. Celkově lepší než o více než půl století mladší psychologický thriller Shutter Island. [8/10] (MGM, Loew´s Inc.) (Čb. /// Produkce: Arthur Hornblow Jr. /// Scénář: John Van Druten, Walter Reisch, John L. Balderston podle divadelní hry Angel Street Patricka Hamiltona /// Kamera: Joseph Ruttenberg /// Hudba: Bronislau Kaper /// Oscar: Ingrid Bergman (herečka), Cedric Gibbons, William Ferrari, Edwin B. Willis, Paul Huldschinsky (výprava) /// Nominace na Oscara: Arthur Hornblow Jr. (nejlepší film), John L. Balderston, Walter Reisch, John Van Druten (scénář), Charles Boyer (herec), Angela Lansbury (herečka ve vedlejší roli), Joseph Ruttenberg (kamera)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (18.07.2010)

Jeden z mnoha filmů, které odmítla Hedy Lamarr a Ingrid Bergmanová na nich vyrostla (ikonicky se doplňující s Casablancou). Inu, proč ne, tehdy módní žánr se zdál na papíře velice tuctovým a skutečně ho mohly povznést jen dobře zvolené herecké kreace. Nicméně Hedy už s Charlesem Boyerem pracovala na Alžíru, tak by jí to nepřineslo nic nového. A Angela Lansbury si na Hedy počkala až do Samsona a Delily, takže nakonec všechno dopadlo tak, jak mělo. A také Hedy nakonec podlehla trendu a natočila Experiment Perilous. Čili co nám zbylo z Plynových lamp dnes? Typický hollywoodský výrobek, kde Francouz a Švédka hrají podle divadelní hry v kulisách Londýna zdařilý thriller, který jen místy nabourává systém šťastných náhod, glycerinových slz a překotného rozuzlení. Proto pak zrcadlo tohoto příběhu nenalézáme nikde jinde, než v Pytlákově schovance aneb Šlechetném milionáři. Samozřejmě na velkém plátně je pošušňáním sledovat byť jen ty nejmenší pohyby v tváři toho dokonalého direktivního manipulátora Gregory Antona, který to vše ve skutečnosti dělá pro svou manželku v Praze. (16.03.2012)