Deň po

Den poté má svoje slabé, ale i silné stránky. Tou nejslabší je ten podivný naivní nadějný tón v pozadí, že časem bude zase dobře a že lidé budou žít dál. Bylo by fajn, aby už někdo konečně těm miliardám sebedestruktivních bytostí natvrdo ukázal, že až nebe ozáří tisíce sluncí, žádný den poté už nebude. Nejsilnější moment je pak vědomí, jak děsivě aktuální jsou úvodní události filmu. (18.05.2014)

Nemohu si pomoci, ale mě se to nelíbilo. Je sice moc hezké, že nám tvůrci dokázali přiblížit celý ten proces jaderné války celkem důvěryhodně, ale to dokáže i leckterý hraný dokument, trvající necelou hodinu. Tohle bylo zdlouhavé, nudné drama, se špatně napsanými postavami a mizerným scénářem. Dalo se to natočit mnohem lépe. 30% (16.08.2013)

Chcete vědět, jak by to vypadalo, kdyby kluci v oválné pracovně Bílého domu (nebo jeho podzemní alternativě) zmáčkli červený knoflík a odpálili pár atomových bomb na Rusko nebo jinou, která jim není sympatická? Tady o tom máte film, jak vy vesničané a měšťané dopadli se svými životy v zemi, která dostala pár zásahů od svých nepřátel, které neuvidíte ( o těch si každá země musí natočit film vlastní, stejně jako to udělala Anglie...), ale zpustošení američané vám budou stačit. Stačí pár raket a z největšího giganta světové ekonomiky, průmyslu apod. se stane poušť plná polomrtvých lidí, kteří hodně rychle zapomenou na lásku ke své vlasti. Kdo by také miloval zničená pouštní území plná radiace... Ryze Americký pohled na ameriku pod útokem. Nejde o tak naturalistickou a upřímnou "výpověď" (spíše vizi) jako v případě anglických Vláken, ale přesto je to působivé a nepříjemné na pohled. Bohužel málo kdo tyto filmy viděl a ví o nich, což vede až k tupému následování a některým prohlášení lidí "hoďte na ně atomovku a je pokoj". Tyhle filmy by měl vidět každý, i když na ně většina nemá žaludek a druhá půlka by se raději dívala na fotbal nebo na soutěž v pojídání hotdogů... (04.10.2008)

Tenkrát v pozdní fázi studené války asi děsivý, bohužel teď už značně vyčpělý a plytký drama dní kolem nukleární války, z perspektivy běžných živáčků v Kansasu. A že mě tohle téma extra zajímá a přijde velefascinující, bohužel, tady ten televizní pokus ztrácí jak v laciném provedení, odbytých maskách, spoustě slabých neherců, tak vůbec spálené údernosti dopadu takové tragédie na lidstvo. OK, těch osudových 5 minut (a napětí chvil před) se povedlo, jinak ale vůbec nejsledovanější americký TV film všech dob za mě celkem slabota a zklamání. Možná mám moc vysoká očekávání. (22.08.2017)

Film by sa mal volať Deň pretým a deň potom. "Predel" v strede nielen delí film na dve polovice, ale na dve štylisticky aj naratívne rozdielne polovice. Z tej prvej sa inšpiroval určite Greengrass v United 93. Dokumentaristiky ladené zábery z ústredí a armády, správy v rádiu, znejúce ako náhodný podmas v pozadí a žiadne prestrihy na udalosti v Európe. Popravde, takto je to omnoho napínavejšie. No a potom, potom nasleduje peklo. Je jedno, aký vzťah sme si vypracovali k postavám v prvej polovici, Meyer je nekompromisný a ukazuje tváre a telá tak, ako by vyzerali v reáli. Ak niekto oslepne, tak zázračne sa mu zrak nevráti. A niekde v pozadí stále visí otáznik, že keď sme to jednému národu raz spôsobili aj my, či len nebola otázka času, kedy sa to stane aj nám. Nie náhodou je jedna z dôležitých postáv Japonec.. (06.04.2016)