Deň po

Po sugestivních a mrazivých anglických Vláknech, je Den poté dalším TV filmem, který zpracovává pohled na jadernou válku, její příčiny, průběh a nedozírné důsledky. Úvodní hodina děje ukazuje životy obyčejných obyvatel, představí nám nikterak zajímavé postavy a obsahově by se tato první část filmu dala přirovnat k nějakému tuctovému, zapadlému televiznímu dramatu, jakých se točí desítky. Až na ten rozdíl, že s postupujícím dějem se začínají čím dál víc formovat rysy blížící se katastrofy, která je na spadnutí. Mnozí jakoby si ani neuvědomovali nebezpečí, které visí ve vzduchu. Samotný výbuch je pak zpracován tak hrozivě, že mě až mrazilo. Musím však říct, že Den poté na mě nezapůsobil tak silně, jako právě Vlákna. Zvláště, co se týká zpracování světa "poté", Vlákna mi přišla mnohem realističtější. Po sledování na mě padla menší depka a emocionálně mě to zcela dostalo. Den poté ve mě zanechal "jen" pocit z kvalitně odvedené práce. Rozhodně stojí za zhlédnutí, záleží na každém, jaký z těchto dvou snímků na něj víc zapůsobí. (12.12.2015)

Tenkrát v pozdní fázi studené války asi děsivý, bohužel teď už značně vyčpělý a plytký drama dní kolem nukleární války, z perspektivy běžných živáčků v Kansasu. A že mě tohle téma extra zajímá a přijde velefascinující, bohužel, tady ten televizní pokus ztrácí jak v laciném provedení, odbytých maskách, spoustě slabých neherců, tak vůbec spálené údernosti dopadu takové tragédie na lidstvo. OK, těch osudových 5 minut (a napětí chvil před) se povedlo, jinak ale vůbec nejsledovanější americký TV film všech dob za mě celkem slabota a zklamání. Možná mám moc vysoká očekávání. (22.08.2017)

Aj tomuto údajne katastrofickému filmu som musel ubrať jednu hviezdičku. Nie preto, že by filmové spracovanie témy bolo až také nekvalitná, ale za posolstvo, ktoré film divákom vysiela. O globálnej termonukleárnej vojne je možné nakrútiť iba film ukazujúci rozdielny čas a spôsob umierania. Všetkých, nie iba v mieste, ktoré si ako vzorku vybral scenárista s režisérom. Všetky filmy, ktoré som na tému globálnej termonukleárnej vojny videl majú spoločný nedostatok v tom, že na takúto vojnu pozerajú očami I. a II. svetovej vojny. Ale vojna, o ktorej je tento film, sa nedá nielen vyhrať, ale ani prežiť. A všetci, ktorí tvrdia niečo iné iba prispievajú k akceptácii názoru, že by sa to mohlo skúsiť, že to možno nebude také zlé, ako sa o tom, píše. Tragédiou je, že každá civilizácia má v sebe zakódovanú schopnosť sebazničenia, pretože disponuje silami, ktoré nedokáže nielen ovládnuť, ale ani pochopiť. (02.02.2019)

Nie je žiadnych pochýb, že ide o kvalitnú katastrofickú scifi-drámu, od Vlákien (1984) má však ďaleko. Podobne ako vo Vláknach, aj tu sledujeme najprv len prípravy na vojnu a stupňujúce sa napätie na oboch stranách, potom príde narastajúca všeobecná panika, samotná vojna a vízia post apo. K prvej polovici filmu nemám zvláštne výhrady, tie prišli až s druhou. Kvalitu snímku výrazne zráža povrchné, nepravdivé až naivné spracovanie okolo rádioaktívneho spádu a tiež by som zlepšil spracovanie vízie post apo budúcnosti. Zdalo sa mi to predčasne ukončené a hlavne atmosfericky neutrálne (narozdiel od spomínaných Vlákien). Celkový dojem teda nebol nejak výrazne skľučujúci, ale na pohodlný nadpriemer to stačí. 80/100 (20.01.2015)

Tu neskutečnou fatalistickou brutální údernost Vláken to nemá, ta jsou asi nedostižná, ale pořád ještě je to příšerná simulace toho, jak by to mohlo vypadat po atomovém holocaustu. Spálené mrtvoly, rabování, smrt na denním pořádku, prostě konec civilizace a zákonů. Řemeslně dokonalé a emočně zdrcující. 95% (07.06.2018)