Balada o vojakovi

Začátek se zničením dvou Tigerů je vážně nehoráznej nesmysl a velmi sráží výsledný dojem z jinak velmi povedeného filmu. Nechápu, že to neudělali jinak. Celkově jde o poměrně velmi jednoduchý a přímočarý příběh, který ale ani tak nic neztrácí ze své působivosti. Některé scény jsou ovšem hodně zjednodušené. Prostě protiválečných filmů není nikdy dost a u tohoto potěší, že tvůrci necpou divákovi ideologii a Stalina (ten není ani zmíněn). Sám nevím, proč hodnotím tak jak hodnotím, ale něco mi tam zřejmě chybělo, nenudilo mě to, ale ani nenadchlo. 70%. (27.05.2008)

Ruský pornografický film ,,Baba dala vojakovi" je dielom vystavaným na silnom príbehu, ktorý aj vďaka devíze v podobe kratšej stopáže dokáže zaujať v plnom rozsahu. Snímka je možno založená na dnes už zastaralých tradíciach: láska k matke a láska k vlasti, režisér Čuchraj do nich pridal aj rovnomerne vyvážený, i keď v závere ustupujúci (tým veľmi dojemný) ľúbostný vzťah 19- ročného vojaka Aľjošu ku snáď ešte mladšej Šure (jednu som poznal, robila pri výčape). Záver patrí krátkemu stretnutiu matky so synom, scéne, ktorá je ohromne a zároveň dojemne spracovaná a určite aj ona zabezpečila balade oscarovú nomináciu. Ach, tá láska... (08.06.2008)

Jasné je, že tieto tzv. odideologizované sovietske agitky mali slúžiť najmä ľudu Západu na to, aby ukázali, že ide hlavne o ľudskosť, vieru v obyčajného človeka, jeho city a pocity. Je to podobné ako pri Osude človeka (nie je náhodné, že oba filmy vznikli v tom istom roku), hoci každý ukazuje čosi trochu iné: kým Bondarčukov Osud človeka ukazuje nezlomnosť roky zajatého vojaka a stratu jeho blízkych, aby i napriek týmto strádaniam našiel v sebe silu pokračovať ujatím sa vojnového sirotka, tak Balada o vojakovi ukazuje, akí boli prostí sovietski vojaci v čase mimo vojnovej vravy - nezlomní v ceste za vytýčeným cieľom, udatní ak bolo treba, nápomocní až za hrob a po rodnej poľa hrude túžiaci. Lásku, hoc v ošiali pudov, jemne vyznávajúci. Napriek tejto tzv. "neidovej ideologickosti" sú obidva filmy veľmi dobré. Charakterizuje ich podmanivý obraz, efektne a efektívne využívajúci čiernobiele tieňovanie slúžiace dokonalému emočnému podfarbeniu zobrazovaného, presvedčivý strih a suverénne herecké výkony. Oba filmy na mňa pôsobia rovnako silne dnes ako v čase detstva, keď som na ne s vyvalenými očami hľadel v telke, či na školskom filmovom predstavení. (09.05.2012)

Velmi povedený ruský film o klukovi, který jede na opušťák z fronty. Hned na začátku jste nenásilně upozorněni na to, že tento klučina to nepřežil. Film se nezabývá heroickými činy komsomolců, nepátrá o "Provedu soudruhu poručíku". Je to taková road-movie z východní fronty do vesnice Sosnovka. Obejmout mámu, na víc není čas. Aljoša se potkává se Šurou (Zhanna Prokhorenko) a nepovalí ji do sena a neojede ji i když Šura je hrozně sexy. Je to vyděšený kluk z vesnice, kterého spolkla válka. Láska zůstává, válka pokračuje, žádné rozuzlení nečekejte. Na 59. rok tuze hezký film. (12.09.2010)

Velmi příjemně civilní film s docela zvláštním vyvrcholením. Úvodní "akční" scéna je sice úsměvná, není však patetická ani heroická, a zbytek příběhu tvoří jen sledování dvou milých mladých lidí, kteří se na malou chvíli setkají v zázemí. Asi nejsilnější scéna je ovšem ještě předtím, kdy se Aljoša setká s jiným vojákem chodícím o holích, kdy teprve po jeho setkání s manželkou se díky fantasticky sugestivnímu záběru dozvíme, že mu chybí jedna noha... (14.08.2006)