Réžia:
Christian CarionScenár:
Christian CarionKamera:
Walther Vanden EndeHudba:
Philippe RombiHrajú:
Diane Kruger, Benno Fürmann, Guillaume Canet, Gary Lewis, Dany Boon, Daniel Brühl, Lucas Belvaux, Robin Laing, Bernard Le Coq, Ian Richardson (viac)Obsahy(1)
Tento film je inspirován skutečným příběhem, který se odehrál v zákopech První světové války na Štědrý večer roku 1914. Když v létě 1914 vypukla válka, překvapila a pohltila miliony mužů. Přišly Vánoce, sníh a spousty balíčků od rodin a armády. Ale překvapení nečekalo uvnitř dárečků, které ležely ve francouzských, skotských a německých zákopech. Tu noc jedna významná událost změnila osudy čtyř postav: skotského kněze, francouzského lajtnanta, výjimečného německého tenora a té, kterou miloval, nádherné dánské sopranistky. Během onoho Štědrého večera se nemyslitelné stalo skutečností: vojáci vystoupili ze svých zákopů, své pušky nechali za sebou a podali si ruce se svými nepřáteli. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (2)
Recenzie (268)
Mám v poslední době štěstí na laciné agitace, v tomto případě tu máme protiválečnou variantu, kterou bych pracovně nazval Vánoční besídka v zákopech s podtitulem Císařpán je vůl. Viníky téměř každého válečného konfiktu jsou samosebou vždy "ti nahoře" , zatímco my, lid obecný a prostý, pouze plníme rozkazy a umíráme v jejich jménu. Připomíná mi to žalostný bekot ovcí jdoucích na porážku, jen s tím rozdílem, že ovce si jatka nezvolila. Tento příměr je sice velmi zjednodušující, nicméně v případě války se mi opravdu pojem kolektivní vina nejeví jako něco nepatřičného. Nemyslím tím pláč nad rozlitým mlékem, tedy soudy PO skončené bitvě, válce či šarvátce, při nichž se krystalizují charaktery jednotlivců, militarista by řekl zocelují, pacifista kurví, ale jen a jen PŘED onou rozmíškou národů, která je posléze vede na bojiště. Každý vůdce , král či ajatolláh potřebuje totiž tu Miloušovu podporu zespodu, budu-li citovat: " A proto je tak důležitý, ta podpora zespodu, aby my jsme mohli říct: Ne my si to přejem, to lid si to žádá, my s tím souhlasíme, s tím lidem. My plníme jeho vůli, a ne prostě, aby my jsme tam byli sami jak kůl v plotě. " Dokud nebude hlavním světovým volebním heslem, na které voličí uslyší, slovo "RESPEKT" budeme stále těmi ovcemi. Proti pacifistickému vyznění filmu ale nemůžu a ani nechci říct ani popel, odvaha oněch jednotlivců vystoupit alespoň na chvíli ze stáda byla a bude v takových situacích vždy obdivuhodná, jednou možná vystoupíme všichni a "mír závladne nad touto krajinou". Nejdřív ale musíme pobít všechny nepřátele téhle myšlenky, jinak to neumíme. Obezřetné čtyři. ()
Moc sem nevěděl co od tohohle filmu čekat, spíš sem si myslel, že to bude dost nudný a tak mě docela hodně zaskočil opravdu vynikající začátek, kterej mi v některých momentech připoměl vylodění v Normandii ze Zachraňte vojína Ryana, jenže pak se bohužel více méně vyplnily moje očekávání, takže dál už se film odvíjí v takovým vanočním duchu. Samozřejmě, o tom ten film je, ale už se mi míň líbilo, že mě to občas nudilo, podle mě to bylo, až moc rozvleklý a pomalý a taky trošku moc přehnaný, jak se nakonec všichni měli rádi, jak si pomáhali nebo jak lehce se podařilo sblížit se nepřítelům, který se nedlouho předtim zabíjeli, to mi přišlo trošku moc narychlo, tohle si asi tvůrci trošku přizpůsobili, ale jinak se musí nechat, že je to pěkně natočený. ()
V průběhu velké války svitla malá naděje míru, ušlechtilá myšlenka. Vánoce, to je doba míru a štědrý den je čas, kdy asi každý člověk vychován v křesťanském světě, vnímá mnohem citlivěji, ale je dost nepravděpodobné, že na základě nádherně zpívané sváteční písně „Tichá noc“ spojená s doprovodem vojáka z řad nepřátel by si někdo vymohl dočasný sváteční mír a svolení vojenského velení k realizaci této myšlenky. Tento příběh údajně popsal účastník bojů z roku 1914 na západní frontě. Možná je to pravdivý příběh, ale myšlenka míru pro svět, bohužel nepřenosná. ()
Příběh slavné a neuvěřitelné světlé chvilky během Vánoc 1914 na frontě, kdy mezi vojáky došlo k svátečnímu bratření se přímo na “zemi nikoho”. Film sice malinko těžkopádný a vleče se víc než by musel, pak ale přeci jen dojímá a má co nepřímo vypovědět o první světové válce. Solidní průměr, cením sympatickou trojjazyčnost. ()
Bol by to silný príbeh, keby nemal dosť závažné nedostatky a z toho prameniacu nedôveryhodnosť scenára. Pán režisér (a scenárista v jednej osobe) pravdepodobne nepovažoval vôbec za dôležité konzultáciu napr. aj s cirkevným historikom alebo liturgom. Inak by sa - dokonca dvakrát - nedopustil takej závažnej amatérskej chyby ako je slávenie sv. omše tvárou k vojakom (čo bolo v r. 1914 absolútne nemysliteľné). Osobne som presvedčená, že obrovským putom pre zúčastnených vojakov nebola len pieseň Tichá noc (alebo ešte staršia Adeste fideles), ale najmä sv. omša, ktorá bola v tom čase slávená v univerzálnom jazyku cirkvi - latinčine, a ktorá zrútila aj posledné bariéry. Práve puto jednoty a viery v Boha napĺňa dôverou - je totiž mimoriadne a neopísateľne silné (pre veriacich aj v súčasnosti, nehovoriac o vojnových rokoch). Je evidentné, že pán Carion, žiaľ, o tomto pute nevie, a preto nepovažoval za dôležité zdôrazniť ho. Zato si neodpustil "kopnúť" do Cirkvi v podobe dialógu vojnového kňaza a biskupa, ktorý vyznieva veľmi účelovo a nedôveryhodne. Škoda. Napriek týmto výhradám film odporúčam. Je natočený podľa skutočnej udalosti. ()
Galéria (28)
Fotka © Sony Pictures Classics
Zaujímavosti (5)
- Film je věnován všem vojákům, kteří během Vánoc roku 1914 bojovali na různých místech fronty. (ČSFD)
- Filmovalo sa vo Francúzsku, Nemecku, Škótsku a taktiež vo filmových štúdiách v rumunskej Bukurešti. (MikaelSVK)
- Když nadporučík Audebert (Guillaume Canet) pochválí Horstmayera (Daniel Brühl) za jeho francouzštinu, Horstmayer odpoví: "Vaše žena není Němka." Guillaume Canet je ale ženatý s německou herečkou Diane Kruger, která také hrála ve filmu. (ČSFD)
Reklama