Šťastné a veselé

S přivřenýma očima dávám plný počet hvězdiček. Historku o tom, jak na Štědrý den hráli Němci fotbal se svým nepřítelem, znám, četl jsem o ní již před mnoha lety, dávno před natočením snímku Šťastné a veselé, ovšem pro větší hru na divákovy city sem tvůrci zatáhli oné lidskosti a bratrství bez ohledu na barvu uniformy trochu moc, což mírně kazilo dojem, avšak emoce, kterými jsou mnohé scény prosyceny, tento fakt kompenzují. Příjemné komorní válečné drama o nesmyslnosti války a nevraživosti mezi obyčejnými pěšáky, kteří bojují a nesnáší své nepřátele jen proto, že je to rozkaz z vyšších míst, kde se jí jehněčí a o bitvách se pouze mluví, ale neprožívají na vlastní kůži. (14.03.2013)

Snímek pojednává o známé epizodě první světové války, která zle narušila klidný spánek vyššího velení na obou stranách západní fronty. Nejhorším, co se může veliteli části fronty stát, je to, když jeho vojáci zjistí, že ty zlé a odporné bytosti z nepřátelských zákopů se od nich samých vlastně nikterak neliší. Ve chvíli, kdy začnou prostí vojáci přes veškerou indoktrinaci vnímat příslušníky protivníkovy armády jako lidské bytosti, dochází k úpadku morálky, čemuž je nutno okamžitě zamezit. Mohl to být skvělý film, kdyby se k němu tvůrci postavili poněkud střízlivěji, takto vznikla spíše záležitost plná patosu a klišé, která se s postupujícím dějem měnila stále více v jakousi frašku. Korunu všemu nasadilo střídání zákopů, to už se na pilu tlačilo tak silně, až se ohýbala. Jasně, válka je svinstvo, zpráva přijata, ale kdyby mi ji tvůrci podali bez toho zbytečného pitvoření, mohl jsem jejich snahu ohodnotit vyšší známkou. (05.03.2022)

Ty nejsilnější příběhy píše sám život a tento mne naprosto pohltil a rozbil na malé kousky. Válka je ta nejhloupější věc a vždy bude, ale i uprostřed fronty se někdy stane zázrak a i nepřátelé si s úsměvem podají ruce. Tento film popisuje jednu takovou událost, která se odehrála Vánočního večera roku 1914 uprostřed země nikoho. V onom Vánočním čase míru a lásky vojáci opustili své zákopy a oslavili spolu "Šťastné a Veselé". Jsem patřičně měkkosrdcatý robot a měl jsem co dělat, abych nepodlehl dojetí. Silné filmové momenty doslova přetékaly emocemi a srdceryvnými výjevy. Byl jsem unešen. Ač není snímek natočen v Hollywoodsky velkolepém epickém stylu, dokázal naprosto vše a dokonce víc, než mnoho filmových trháků ze zámoří. Ukázal srdce a upřímně ho vložil do divákových dlaní. Nepřetvařoval se a nevzbuzoval odpor přehnaně trapnými scénami. Syrově a drsně ukázal, jak mladí chlapci ztratí prvotní nadšení z války a při poznání smrti takhle zblízka si začnou vážit každého okamžiku, kdy mohou volně dýchat. Krutost a smrt se tu snoubí s přátelstvím a láskou. Jeden z nejlepších filmů o válečném běsnění, jaký jsem měl tu čest zhlédnout. 90% (17.06.2012)

Opäť raz kvalitná vojnová dráma, tento krát z vianočnej atmosféry na francúzskom fronte 1. svetovej vojny, kde tri národy nachádzajú porozumenie a uzatvárajú krehké sviatočné prímerie. To čo by v Hollywoode pôsobilo ako gýčová presladená rozprávka, je tu vďaka realistickému európskemu feelingu, skvelému výberu hercov, dômyselnej réžii a scenári postavenom na dojímavom príbehu vojakov na Štedrý deň pretavená vo viac než solídnu snímku. Ideálny vianočný film. (24.12.2013)

Bol by to silný príbeh, keby nemal dosť závažné nedostatky a z toho prameniacu nedôveryhodnosť scenára. Pán režisér (a scenárista v jednej osobe) pravdepodobne nepovažoval vôbec za dôležité konzultáciu napr. aj s cirkevným historikom alebo liturgom. Inak by sa - dokonca dvakrát - nedopustil takej závažnej amatérskej chyby ako je slávenie sv. omše tvárou k vojakom (čo bolo v r. 1914 absolútne nemysliteľné). Osobne som presvedčená, že obrovským putom pre zúčastnených vojakov nebola len pieseň Tichá noc (alebo ešte staršia Adeste fideles), ale najmä sv. omša, ktorá bola v tom čase slávená v univerzálnom jazyku cirkvi - latinčine, a ktorá zrútila aj posledné bariéry. Práve puto jednoty a viery v Boha napĺňa dôverou - je totiž mimoriadne a neopísateľne silné (pre veriacich aj v súčasnosti, nehovoriac o vojnových rokoch). Je evidentné, že pán Carion, žiaľ, o tomto pute nevie, a preto nepovažoval za dôležité zdôrazniť ho. Zato si neodpustil "kopnúť" do Cirkvi v podobe dialógu vojnového kňaza a biskupa, ktorý vyznieva veľmi účelovo a nedôveryhodne. Škoda. Napriek týmto výhradám film odporúčam. Je natočený podľa skutočnej udalosti. (28.12.2013)