Noc v Roxbury

Will Ferell je rozhodně naprostý retard, mongol, žalostný idiot, debil, trapák, slizoun a ubohé hovado. A proto ho mám rád. A tahle komedie je téměř genitální! Kdo by nevzpomněl, jak jako lůzr obrážel ve čtrnácti vesnické diskotéky na fichtlu, jako správný drsňák preferoval Landu a Ace of Base, protančil nejedny střevíce od babičky, sáhl slečně Žofii vzadu za hospodou na kundu, dostal přes obličej od automechanika Roberta, poprvé se ožral do mrtva magickým okem a poblil se do mušle. Ach to mládí. Položme si otázku, proč je, kurva, tenhle film v modrých? Odpověď je překvapivě jednoduchá: Rozhodně ho lze považovat za urážku yntelektu všech upjatých filmových fanánků z místní růžové lobby, zpod jejichž elastického tílka vyčuhuje cedulka se značkou HOMO. A to i přesto, že tam konečně někdo někomu sahá na zadek. (07.09.2012)

Za tenhle názor mě asi hromada lidí bude lynčovat, ale co jiného s tím zmůžu - za mě je mnohem lepší Klub sráčů. Ten si totiž z tohohle typu lidí, jakými jsou Steve a Doug, dělá srandu (i když celkem těžko zkousnutelnou), zatímco tady jim jde na ruku a i když je ústřední duo opravdu hloupé, neustále se ten film snaží o to udělat z nich vyloženě kladné postavy. Noc v Roxbury je ve srovnání s Klubem sráčů pro mě lepší snad jen tím, že se zde tvůrci vyvarovali fekálnímu humoru. Za to ten film cením a považuju to rozhodně za klad. Jenže kromě toho, dobrého soundtracku (který ale podle mě moc sází na největší devadesátkové klasiky, i když pár z nich jsem si patřičně užil, třeba This Is Your Night) a úplnému konci, který byl dobře napsaný, tu žádné jiné další klady nemám. Je to strašně nudné, ústřední duo mi bylo nesympatické, vtipné scény mi přišly mdlé a nevtipné, nic mi to nedalo... Prostě to celé šlo mimo mě. A názor, že by to bylo proto, že nejsem schopný pobavit se u jednoduché komedie, jsem myslím dostatečně vyvrátil hned v prvním řádku. U téhle komedie nechť se baví jiní (a nemyslím to nijak špatně), pro mě na víc jak slabé dvě opravdu není a to tomu krk zachránil hlavně ten soundtrack. Devadesátky já totiž rád.  Slabé 2* (27.03.2022)

Kultovní film, který se vám buď líbit bude nebo nebude, nic mezitím nehledejte. Kde jiní uvidí geniální a neotřelý humor scénáristů SNL, tam jiní uvidí pitvoření se zpodoby. Některá camea stojí zato, ovšem tento film dělá filmem především hudba, částečně že i částečně o té hudbě je. Jediné, co mě při nedávném zhlédnutí vytočilo byla likvidace Mirror Ball kostýmu a rozbití disco koule/mirror ballu. Ironií na závěr pak je, že zůstal nejslavnější GIF z původního skeče, a je daleko víc rozšířenější než film. (14.04.2010)

Tenhle snímek se ve mně nějakou chvíli docela bil. Na jednu stranu je to jen přiblblá komedie, při níž je radno co nejrychleji vypnout všechny mozkové závity a užít si těch pár vtipů, co dosednou jak mají. Na stranu druhou je to film o dvou odpudivě strašných charakterech, s jejichž životními cíli by se dokázal ztotožnit snad jen málokdo a jimž nepřejete nic jiného, než tvrdě padnout na držku. Navíc poselství filmu je tak morálně zkažené, že si raději vzpomenete na malé „highlight“ momenty s Chazzem Palminterim a Danem Hedayou, než abyste se dále zamýšleli nad tím znepokojivě pokleslým vyzněním. (01.05.2021)

za teplých letních večerů jsme seděli ve starý "šádině" a řítili se nocí. What is love hrálo na plný kule a my kroutili hlavama, jak jen to šlo (pár z nás při tom zkoušelo rozbít okýnko, ale pokusy končily vždy hospitalizací). Nebylo to cool a nebylo to pro nikoho vtipný, ale my jsme z toho měli prdel. Kultovka (23.01.2009)