Nevydarený únos

Postmoderně lehce stravitelně koncipovaný satirický film o těch skutečně závažných a bolestných věcech a stavech, ke kterým mílovými kroky spěje i naše společnost. Režisér Arie Posin ve svém celovečerním debutu pregnantně popisuje to, kam až může zajít západní individualismus v kombinaci s hedonisticky konzumním způsobem života a materialismem coby náhražkou duchovna. Absolutní dysfunkce mezilidské komunikace, slova pozbývající svého významu, apatie a letargie jakožto společensky jedině akceptovaný stav, útěky do virtuálních a halucinačních světů... Všimněte si, jak podezřele často generace rodičů ve filmu svírá v ruce sklenku vína, nahrazuje ji totiž to, čeho se tak panicky bojí u svých dětí - drogy. V absolutním dostatku věcí totiž všichni těžce hledají absentující pocit štěstí a naplnění. Jestli někdo varovně zvedá prst proti bezbřehému přijetí amerického životního stylu, zbožštění individualistickému způsobu života či třeba vůči absolutnímu zákazu tělesných trestů rodinných potomků, pak je to právě tenhle film... Podobné filmy: Americká krása, Pan Rosnička, Elementární částice, Ledová bouře, Volání o pomoc, Tichá dohoda (13.05.2008)

Strašně divnej film. Na jednu stranu je to neskrývaná a hodně povedená satira na americkou konzumní střední vrstvu (konzumnost, materialismus, závislost na antidepresivech atp.), ale na druhou stranu je ten film až moc divnej, abych ho mohl brát opravdu vážně. Nejsem si zcela jist, jestli si jen film pohrává s divákem a nebo se tam skrývá mnohem víc, než jsem byl po prvním zhlédnutí schopen pochopit. Na první pohled jsou všechny postavy naprosto pošahané, na ten druhý v nich ale člověk vidí reálné současné archetypy, v tomto případě však notně zveličené a vedené do absurdna. O to přesně asi i ve filmu jde. A závěr? Ten snad pochopím při příští projekci. (01.03.2014)

Veľmi zvláštny, komplikovaný, filozofický, mnohoznačný, absurdný, šialený, bizarný film. Je to v podstate vydarený klon Donnieho Darka (hudba, dej, niektoré scény - napr. vízie hlavného hrdinu), ale to nemení nič na jeho kvalitách. Pravdaže, na Donnieho zďaleka nemá, ale ak vám sedela filozofická absurdita a bizarnosť Donnieho Darka a radi rozmýšľate nad filmami, Chumscrubber vás baviť určite bude. (26.06.2007)

Řada mých oblíbených uživatelů nasázela plný počet hvězdiček, ale já se v tomhle případě přikláním k názoru Sobise87, jehož koment do značné míry vystihuje i mé pocity. I to srovnání s Americkou krásou, která se pohybuje ve stejné kombinaci žánrů satiry a dramatu, sedí, protože v mých očích druhý snímek drtivě poráží Generaci X. Nedávno jsem tvrdě zkritizoval snímek, jehož hlavní hrdina se choval jako blb a člověk odřízlý od reality, tady se pro změnu jako blbové chovají všichni, a to jen proto, aby potvrdili scénáristovo a režisérovo snažení. Co chce ten film kritizovat, je celkem jasné. Je to ať už vypjatý individualismus, egoismus, konzumismus a navíc se snaží potvrdit tvrzení, že populace v USA je nejvíc zasažená nejrůznějšími psychiatrickými poruchami. Jenže honí až moc zajíců najednou a kromě póz, teatrálnosti a křeče nabízí jen funkční momenty a jednotlivé hlášky nebo scény, místo aby fungoval jako celek. Celkový dojem: 40 %. Typicky festivalový kousek, který může fungovat na určitou diváckou kastu. (18.04.2011)

Napadajú ma 3 nepotlačiteľné klady, ktoré rozhodne stoja za zmienku. Od presného-správne zničeného hlavného hrdinu (Jamie Bell), cez duchovno-afektovano-úskočné etudy kvázi štastných rodičov, až po nečakane bystrý zápal pre úsmevné vsuvky (oko, pilulky) a…koniec. "Generácia X" sa usiluje o totožnú satiru ako "Americká krása", len si na to vyberá totálne vyšinutý, dosť neukotvený model sprostredkovania informácií. Čo by nevadilo keby nevytŕčali 2 podstatné (pre niekoho možno zanedbateľné) vady-prvoplánovosť a nerozhodnosť. Slovom, nabúravať konzumné rituály a pofidérnu behaviorálnu vedu západnej pologule cez nezmyselné, sardonicky podané defilé duší satelitného mestečka mi jednoducho nešmakuje-je príliš tvárne/márne. K tomu ta nadbytočná žánrová hra na slepú babu, kedy sa Arie Posin schováva za rôzne štýly a nedokáže jasne stanoviť svoj úmysel. Ak ním ale bolo vystavať zbytočne predramatizovanú, teenegersky nevyzretú a akože symbolickú podobizeň tzv. "americkej individuálnosti", tak sa to jednoznačne podarilo. Ja si však kritiku ľudského faktoru predstavujem inak a keby "Chumpscrubber" upustil od (tu) nemiestnej vážnosti, naopak ostal prevažne v tej ledabolej čierňave-jeho použitelnosť či platnosť by bola isto väčšia. (11.12.2011)