Réžia:
Peter KosminskyScenár:
Mary Agnes DonoghueKamera:
Elliot DavisHudba:
Thomas NewmanHrajú:
Alison Lohman, Michelle Pfeiffer, Robin Wright, Renée Zellweger, Billy Connolly, Patrick Fugit, Cole Hauser, Liz Stauber, Noah Wyle, John Billingsley (viac)Obsahy(1)
"Kdybyste se náhodou chtěli zeptat, proč začínám od konce a vracím se na začátek, důvod je prostý. Svoje dětství jsem pochopila, až když jsem dospěla. Bylo jako nedokončená skládačka." Tak Astrid začíná svoje vypravování. Jako dvanáctiletá žije v Kalifornii se svou matkou, krásnou umělkyní Ingrid. Ta své krásy využívá k tomu, aby manipulovala s muži. Jednoho dne ale poruší zásady a bezhlavě se zamiluje do Barryho, který ji podvádí na každém kroku a nakonec opustí. Vášnivá a zlomená Ingrid se mu pomstí a zavraždí ho jedem z bílého oleandru. Je odsouzena za vraždu prvního stupně na 35 let ve věznici s maximální ochranou. Dcera Astrid je pak přesunována z jedné opatrovnické rodiny do druhé. Poznává, jak je to těžké mít rád a být milován. Uvědomí si, jak to vlastně s její mámou bylo, a napíše jí. Už dospělá dívka pak může podpořit nešťastnou matku a dát jí sílu k přežití.
"Nadešel čas oleandrů", poznamenala matka. "Když se milenci touto dobou navzájem zabijí, svede se to na vítr." To je vysvětlení autorky literární předlohy Janet Fitchové, za jakých okolností došlo k vraždě ze žárlivosti, kolem které se odvíjí příběh umělkyně Ingrid (Michelle Pfeiffer) a její odhodlané dcery Astrid. Ta se po matčině uvěznění za vraždu milence s odvahou odhodláním a humorem učí žít v pěstounských rodinách a pochopit svou osobnost. Podmanivý příběh o vztazích mezi matkou a dcerou, o sexualitě a síle umění převedl na filmové plátno s vynikajícími herci režisér Peter Kosminsky. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (176)
Tento film mě svým způsobem velmi příjemně překvapil. Poutavý a kvalitní scénář podložený dobrými hereckými výkony (stojícími na hlavní představitelce..), naprosto dokonale funkční hudbou (opět stejný, ale opět skvělý Thomas Newman!) a přímočarou realizací je přesně to, co vám leckteré filmové drama samosebou nenabízí. Vytknout se dá především až bezbřehá upovídanost (především v závěru) a řekl bych mírná nedotaženost celého příběhu. Ne úplně silné 4*, ale i přesto - moc dobrý film. ()
Sobecká matka tahá přes mříže nitky své marionety. Otázkou není jestli, ale kdo ty šňůrky přetrhne.. Emočně tlumený kufrový deník mladé dívky, nesoucí se v duchu motta „Rodiče si nevybereš, ale emo image si vybrat můžeš“, skončil někde na půli cesty ke kvalitnímu dramatu o úskalích formování osobnosti v dospívání. M.Pfeiffer, ač v base ořezávala konečky vlasů nabroušenou lžící a pleťovou masku vyráběla z kvasky, vypadala až nečekaně dobře. Škoda, že to samé nemohu říct o manželce Forresta Gumpa, kterou jsem s líčením „town bike“ nepoznával. A klavírní tóny T.Newmana? Ty mně naopak přišly známé až moc.. ()
Kurňa, Alison Lohman teda sakra umí:) Když jsem se na ni dívala, skutečně jsem měla pocit, že se dívám na dospívající náctileté děvče, a neřekla bych, že ta, co ji hraje, je o deset let starší:) Michelle Pfeiffer opět nebezpečně svůdná a krásná, jak to umí, pokud se ocitne v rolích rafinovaných a nebezpečných ženských. Naprosto mě dostal vztah mezi mladinkou Astrid a Rayem v podání Cole Hausera. Takže jsem byla zklamána, když jsem čekala, že to jiskření mezi nimi konečně skončí láskyplným "něčím." Klidně jen polibek, objetí, cokoliv. Ale ono ne:) Další výraznou postavou je největší kamarád Astrid, Paul v typově skvělém ztvárnění Patricka Fugita. Příběh má silné scény, skvělý scénář a překrásné kresby. Boje mezi matkou a dcerou, touha, strach či hledání vlastního já. Alison změní během filmu několikrát účes i image a pořád vypadá úžasně stejně mlaďunce:) ()
Bílý oleandr je zvláštní film. Jde tady hodně o pochopení a vcítění se do vnímání jednotlivých postav, zejména Astrid. Je zajímavé pozorovat Astrid, jak neustále mění pěstounské rodiny, jak ji každá z nich mění a jak se Astrid samotná není schopná najít. Návštěvy matky ve věznici jsou vynikající, každá z obou hrdinek přichází s nějakým očekáváním, které ale z důvodu rozdílného vnímání dění následujícího po uvěznění není nikdy naplněno. Nejlepší je poslední setkání, kdy naproti sobě sedí matka a její antiobraz. Moc se mi líbilo to po celou dobu trvající mléčné zakalení obrazu, filmu to dodává jedinečnou atmosféru. A ty pohledy Pfeifferové! Nádherné a nebezpečné. Plus plno dalších krásných a dobrých hereček, to potěšilo. Dobré bylo zabudovat okolnosti vraždy do flashbacků, ale byly místy hodně zmatené. Tento film nabízí hodně prostoru k prociťování jednotlivých událostí a patří mezi ty, které je asi potřeba vidět vícekrát. ()
8 / 10 Štruktúrou jednoduchší, no konečným efektom o tom silnejší scenár prenecháva všetkých hercom dostatok priestoru na sebarealizáciu a dáva tak vyniknúť hlavnému motívu filmu: keď sa milá, príjemná a krásna Astrid začne premieňať na pravý opak toho, čím bývala, budete si želať, aby to bol len zlý sen - a po zistení, že to tak nie je, budete scenáristovi želať pomalú, bolestivú smrť v pekle a pomstychtivo dáte jeho filmu o jednu hviezdičku menej - to sa predsa dievčaťu nerobí! ()
Galéria (39)
Zaujímavosti (7)
- Snímek je natočen podle stejnojmenné předlohy Janet Fitchové. (Olík)
- Když Claire ukazuje Alison jeden ze svých filmů, vidíme ukázku z Masakru v Texasu (1994), kde si Renée Zellweger střihla jednu ze svých prvních rolí. (HappySmile)
- Alison Lohman nosila celý film paruku. Její předchozí film byl totiž o pacientce s rakovinou, takže byla holohlavá. (HappySmile)
Reklama