O zvířátkách pana Krbce

Moc pěkný večerníček z hradu Kulíkova, který mi připomíná z dálky hrad Bezděz. Na něm žije starej Krbec s kocourem Kokešem, kavkou Kocandou a sovou. K tomu všemu tam straší duch Ruprecht, který po nocích chodí po hradbách. Právě to jak chodí po hradbách, se mi na celém večerníčku nejvíc líbilo. Jeho procházky byly doslova impozantní. Skvělí byli i dva trampové, co se usadili pod hradem a svým falešným zpěvem přiváděli obyvatele hradu k šílenství. Hodně mi připomínali Heřmánka se Zedníčkem z trilogie ze Šumavy s Tomášem Holým v hlavní roli. Celý večerníček se pyšní krásnou animací Vladimíra Renčína, vynikajícím scénářem Chvojky s Havelkou a především excelentního dabingu Josefa Abraháma. [3283. hodnocení, 76. komentář, 83%, 267. nejlepší seriál] (05.12.2019)

Můj Večerníčkový TOP 10 seriál. Veselé příběhy původně napsané Stanislavem Havelkou a ilustrované karikaturistou Vladimírem Renčínem (Čtyřlístek) právě podle oblíbených televizních večerníčků. Na opuštěném hradě Kulíkov řádí duch bývalého hradního pána, Ruprecht. Má rád špínu, prach a pavučiny, svého sídla se nehodlá vzdát a neustále vymýšlí drobné lumpárny. Pan Krbec má ale pro strach uděláno a jako kulíkovský kastelán nestrpí na hradě žádný nepořádek. Statečně mu při tom pomáhají jeho zvířecí kamarádi – kocour Kokeš, učená sova Kukula a kavka Kocanda. Jako dítě jsem tento večerníček přímo zbožňoval, a vždy jsem se na něj moc těšil, a když ho konečně už dávali tak jsem byl u televize jako přikovaný. Něco mě na něm prostě tenkrát fascinovalo, ať už zdařilá ilustrace a animace, skvělý vypravěčský projev pana Abrháma, nebo právě takové to příjemné a mrazivé tajemno. Můj věčerníčkový TOP 10 bez debat. (28.10.2006)

13/13 Šedivý a Šedivá sice nejsou Renčín, ale Havelka (ve Večerníčku spolu s Chvojkou) je stále týž scénárista oblíbeného seriálu Na Hradě Kulíkově, který vycházel ve Čtyřlístku v letech 1983-7 (Knihovnička 107-151). Poetika tohoto Večerníčku v sobě snoubí odlišný humor a perfektní přednes Josefa Abrháma spolu s dávnou touhou malého českého člověka po gotickém dobrodružství, v našem případě ovšem zasazeném do rozbujelé normalizace. Přesto, a nebo právě proto, je tato černohumorná klauniáda tak unikátní. (12.07.2009)

Ruprechta jsem se nebál, toho jsem měl naopak docela rád. Koneckonců, jako duch už má člověk právo na trochu té posmrtné mrzutosti... Co je ovšem divný a dodnes si to neumím vysvětlit, je pocit z toho kocoura Kokeše. Dost nepříjemnej pocit. Jako dítě jsem to samozřejmě neuměl přesně pojmenovat. Dnes se na to koukáme se synem a ten blbej pocit se vrátil. Stejně silnej jako za mlada, jen dnes už vím, jak to říct. Z toho kocoura mám prostě depku. Hroznou depku, kdykoli na obrazovce jen na chvilku otevře zobák. I když je to jen kocour. To mi teda, u všech duchů, řekněte – má to někdo z vás taky tak ? (22.01.2013)

Stárnoucí seladon se mi nastěhoval za hradby, přitáhl s sebou divou zvěř a vytvořil s ní rasistické uskupení KKK (Krbec, Kukula a Kokeš). Ze svých anarchistických zákopů za obrazem vám mohu přislíbit, že udělám vše pro to, abych kukluxklan opět vytěsnil do příkopu za obranný val. Váš Ruprecht Kulýk, hrad Kulíkov. (24.05.2012)