Denník Bridget Jonesovej

K nevíře, jak tahle dirty unplugged verze romantické naivní sračičky zahýbala britských filmovým průmyslem na přelomu nového millénia. Přitom cool to muselo být horko těžko ve své době, natož s odstupem dekády. Když si vezmete, že romantické klasiky jako Bodyguard, nebo Love Actually jsou moderní i dnes, tzn. nadčasové a není v nich ani 100x slovo "fuck", ani mraky trapných scén, ani lehce vulgární hlavní hrdinka v obležení dvou super pánů - obou volnomyšlenkářů na přesdřžku, tak je to minimálně k zamyšlení jak invenční a skutečně dobré tohle dílo je. (23.04.2016)

Kdo občas přivře jedno až dvě oči, bude se bavit náramně. Má talent na trapasy, kouří, chlastá, nevaří, nesnáší svou práci, manžel žádný, svěřuje se deníku, nad štíhlou linií si uchechtává. A přitahuje egoistická hovádka. Postavy, které ji obklopují, nejsou černobílé. Aby také byly, když se na nich podílel britský král romantické komedie Richard Curtis. Při každé příležitosti povzbuzující Bridget chutná i po letech. Sebeironická blondýnka komentuje svůj život nesmírně poutavě a trefně, má to atmosféru, není to jen sled několika deníkových stran, ale slušně poskládané a vypointované povídání o hledání toho pravého. Mnohokrát na nás tvůrci mrknou, mnohokrát nám předhazují, že k (mnohdy grotesknímu) výsledku musíme přistupovat s nadhledem. Přesto jsou trable téhle třicátnice autentické a uvěřitelné. Renée Zellweger pečlivě nacvičila britský přízvuk, dokonale zvládla všechny (zranitelné, neohrabané, zoufalé, oslavující) polohy své postavy a ta nominace na Oscara rozhodně není přešlapem. Ba naopak. Její dva pánové rovněž oba palce nahoru, Firthův záměrně upjatý suchar je kouzelný, Grantův Don Juan zase zatraceně šťavnatý. Dojemné, milé, trefné. (19.12.2016)

Dnes již klasická post-feministická variace na Pýchu a předsudek. Třebaže chytrá, emancipovaná a ekonomicky soběstačná, Bridget řeší stejné dilema jako Elizabeth Bennetová. Kde vzít jistotu, že člověk, kterému se chce oddat, je skutečně tím pravým? Výborně rytmizované, akorát dlouhé vyprávění umně balancuje mezi komickým a romantickým, aniž by někdy příliš zvážnělo, jak se stává mnohým americkým romcoms. V hlavní roli bych sice snáze akceptoval anglickou herečku, ale pravdou je, že Renée Zellweger již zřejmě žádná role nesedla tak dobře. Bez ohledu na pohlaví diváka jde o skvělý filmový lék na splín, držící se více při zemi než nadpozemská Láska nebeská od podobného týmu (produkce, scenárista, někteří herci), čímž je také upřímnější. Právě proto mu s přibývajícími roky začínám dávat přednost, dostanu-li chuť na něco britsky uměřeného, romanticko komediálního, dobré rozpoložení povzbuzujícího. 80% Zajímavé komentáře: kiddo, Jeanne, meave, gudaulin (02.04.2008)

Do kina mě tenkrát zlákalo jméno scénáristy Richarda Curtise a účast hugha Granta, ale po vesměs nemilých zkušenostech s žánrem za poslední období jsem radši nic neočekával. Odcházel jsem ale tak nadšený a rozesmátý, že jsem si okamžitě koupil předlohu. Román, kterému jsem se před tím dlouho vyhýbal, protože jsem si podle názvu a designu obálky myslel, že je to jen nějaké limonádové čtení pro ženy. Velký omyl! Je to regulérní humoristický román s právě tím druhem sebezničujícího humoru, kterého si tak cením na Angličanech. Helen Fieldingová nedělá z Bridget ani nyvou romantickou Popelku, ale ani bezskrupulózní feministku, naopak se oběma těmto extrémům systematicky vysmívá. A je s podivem, že tak důsledně literární humor se povedlo převést do filmu. Kdyby byl založený jen na zinscenování situací z knihy, nebylo by o čem mluvit, ale vtip je v tom, jak se do filmu transponovalo autorské vyprávění, vnitřní stavy a nálady hrdinky. Díky přiléhavě vybrané hudbě, Bridgetiným představám, větám z deníku přímo na obraze atd. Druhý díl se o to snažil taky, jenže už jen mechanicky, bez empatie k Bridget. První díl považuju za jeden z novodobých pilířů žánru. 90% (06.04.2006)

Mierne nadpriemerná komédia, ktorá stavia na one-man , teda one-woman show Renée Zellweger. Niektoré jej úškrny a iné mimické pohyby boli geniálne a zistil som, že som sa naviac smial na jej "priblblých" výrazoch tváre. Hugh Grant opäť nevystúpil zo svojho tieňa (inak ja ho neznášam) a rozdiel oproti iným mileneckým rolám, bol v tomto filme grobian s pričastým výskytom slovného "fuck". (22.10.2005)