Kancl

Tak tohle jsem fakticky nečekal, Americká verze mě zoufale nebavila takže jsem čekal co vyleze z tohohle no a já se královsky bavil, s Gervaisem jsem se předtím nesetkal a Freeman je můj oblíbenec takže jsem čekal co bude a ona z toho vyleze takováhle pecka. Prostě paráda humor mi dokonale sednul a bavil jsem se neustále od začátku do konce. (04.06.2011)

Nezaměnitelná a neuvěřitelná sranda. Zasvěcení chápou :) EDIT: Tak jsem zhlédl Kancl podruhé a líbil se mi snad ještě víc než napoprvé. Nejen že jsem si znovu užil ten výjimečný úžasný humor, ale kromě dokonalé komiky Office disponuje i dokonalými dramatickými prvky. Především jde o vztah Tim x Dawn a tragikomiku postavy Šéfa. Co mě však potěšilo nejvíc, je zakončení seriálu. Konkrétně jde o druhý speciální díl, kde nastane pár zvratů, díky kterým se zdůrazní kvality a opravdovost postav. SPOILER - Dál doporučuju číst jen těm, co už celý seriál viděli. Nejvíc se mi líbil konec Šéfa Davida Brenta. Přiznávám se, že když jsem napoprvé viděl, že nakonec skončí s krásnou milou ženskou, tak jsem to bral jen jako takový WTF moment, který má spíš pobavit svou nečekaností. Podruhé mi došlo, že to tak docela není pravda. U postavy Brenta totiž můžeme v mnoha náznacích jasně vidět , že má problémy se sexualitou. Resp. si buď ještě nevrz nebo s tím má velmi nepříjemných a velmi málo zkušeností, a proto se schovává za dvojsmysly a frajerské narážky. Především to způsobuje jeho dětinské chování a neustále sebeubezpečování, že je borec. Jenže jak potká ženu, která je milá, chápavá a nepovrchně dokáže přehlédnout jeho vzhledové nedostatky, tak Brent, jenž je navíc v tu chvíli otrávený čekáním a spoustou zklamání, a tak zapomene nasadit svou masku frajírka, se začne pomalu měnit a dospívat. Samozřejmě žádná proměna z ropuchy na prince, ale veliký pokrok v těch několika závěrečných minutách vidět je. Vyfuckuje Finche a najednou to jeho okecávání začíná dávat aspoň zčásti smysl. Neříkám, že David Brent už může žít šťastně až do smrti; pravděpodobně si to u takové pěkné ženské může brzo pohnojit, a třeba se zas vrátí do svého ztělesnění trapnosti, ale kdo ví? Moc se mi líbil tenhle nenápadný důkaz o ne-plochosti Brentovy postavy, dostalo mě to mnohem víc než šťastný konec Tima a Dawn. Konec SPOILERU. Každopádně tenhle seriál je prostě něco. Všechny charaktery jsou úžasně zahraný, načasování vtipů je smrtící a hlavně... Z té opravdovosti až mrazí. Brilantní seriálové mistrovské dílo. (10/10) (10.07.2007)

Ricky Gervais je vskutku neskutečně trapný, nafoukaný, arogantní, chladnokrevný, politováníhodný a cynicko-pokrytecký floutek, který každou minutu, kterou jste s ním, mění vaše sympatie a antipatie k jeho osobě. V jednu chvíli byste mu nejradši za jeho názory dali přes huby, abyste ho vzápětí sebrali polámaného ze země a začali ho oprašovat a litovat, že jste mu nechtěli ublížit. Jindy byste se mu zase vybrečeli na rameni a poklábosili s ním, jenže on by vám řekl něco ve smyslu „jo, to bejvá, nikdo nemůže být tak silný jako já“ a už by měl zase pěst v tom svým ksichtě. Jeho neskutečně trapné fóry snesou ty nejkrutější měřítka trapnosti a mnohdy se zkrátka u obrazovky červenáte jako rak místo něho. On jen v pohodě nasadí svůj úsměv a na moment otiskne svou tvář ve věčnosti, kdy čeká, až se mu někdo zasměje. Leč uznání kolegů nikdy nepřichází. To ale přeci nevadí, on ví, že se všichni v duchu smějí. Kardinální to blb a geniální postava zároveň! Vzhledem k síle a poutavosti jeho postavy by se dalo předpokládat, že veškerou pozornost strhne na sebe a na ostatní spolupracovníky zbude leda tak show „jak co nejvěrohodněji zahrát křoví“. Opak je však pravdou. Ostatní postavy jsou obdařeny vlastní osobností, historií a názory a nejedna vedlejší postava by si zasloužila svůj vlastní komický kanclík. Společně s velkým BLB-bossem však vytváří dynamický koktejl zábavy, která je neskutečně originální a nejeden skutečný kancl plný lidí jakéhokoliv víry, vyznání, rasy a politických názorů by se u něj potrhal smíchy. Kdyby však ve skutečnosti existoval podobný „kancl“ a měl ve svém vedení takové podobné šovinisticko-sexistické prase jako je David Brent, pravděpodobně by do onoho místa udeřil blesk, napálila to do něj Al-Kajda, seběhla by se tam parta afroameričanů s kleštěma a letlampou nebo by do onoho místa byla povolána inkvizice, aby zprovodila ze světa ono cosi, co není lidského, co je zkrátka Ricky Gervais alias David Brent. Jeho zaměstnanci by totiž zaplatili a udělali cokoliv, aby ho viděli svíjet se na pekelném rožni. Pro nezaměstnaného nezaujatého pozorovatele, je to však nehorázná prča… (29.08.2007)

Nejvymakanější věc, jakou jsem viděl. Musíte ale přistoupit na Gervaisovu hru. Když to neuděláte, je to jako hrát Člověče nezlob se na obyčejný šachovnici...taky nikde nenajdete domeček. Co se mě týče, jakmile jsem skočil Gervaisovi na špek (žádnej dvojsmysl, osobně se neznáme), vystřelily mi kšandy tak vysoko, že jeden pán, co to viděl, to komentoval slovy: "Do zimy spadnou... jo jo" (31.01.2012)

David Brent je arogantní, sebestředný, sobecký, pokrytecký organismus nápadně podobné člověku a taky důvod, proč Kancl obdivuji a zároveň mám při jeho sledování chuť rozkopat obrazovku. Humor seriálu stojí na jeho neschopnosti povytáhnout si hlavu ze zadku a projevit alespoň špetku vnímavosti vůči tomu, jak věci vidí druzí. V podstatě představuje smutného hrdinu, člověka, kterému nikdo nerozumí, jehož vtipům se kromě vrchního řitního alpinisty Garetha nikdo nesměje, který v životě kromě práce nic nemá. Sympatičtějšími postavami jsou pouze Dawn, která nedokáže opustit svého idiotského přítele, a Tim, který se s postupujícím časem Brentovi stále více podobá, resp. ukazuje, na základě jakých navenek nevinných životních zklamání může vzniknout monstrum Brentova typu. Kancl sází na dost riskantní pseudodokumentární poetiku neobvykle dlouhých záběrů, které jsou často vtipné tím, že postavy přes veškerou snahu naopak vůbec vtipné nejsou. Podobně znamenitě dokázalo s trapností pracovat trio Forman-Papoušek-Passer. Gervais navíc realistického pojetí využívá ke komentování problémů týkajících se nejen práce v korporátu. Pro mne šlo především o vynikající případové studie k tématu toxické maskulinity, kterou Brent ve vší nechutnosti i ubohosti zosobňuje. 90% Zajímavé komentáře: rawen, anderson, Rimsy, lakikaki (19.07.2007)