Videodrome

Film je zajímavý i tím, že v jedné z hlavních ženských rolí se zde objevuje Deborah Harry, možná trochu známější jako Debbie Harry, frontmanka skupiny Blondie. A sluší jí i tmavé vlasy. Cronenbergovi se film povedl, je krásnou ukázkou toho, jaký vliv na nás média mohou mít, jak se náš mozek propojuje s obrazy, které jsou nám denně servírovány a my chceme pořád víc a víc a víc. Jenže nikdy nemůžeme dostat dost. Závěrečná smyčka je toho důkazem. (22.11.2013)

Druhé zhliadnutie po takmer deviatich rokoch mi povedalo podstatne viac. Halucinačne paranoidná cyberpecka, predpovedajúca éru internetu (a jeho temných zákutí), s ktorou do early-cyberpunkového double feature odporúčam nemecký Decoder. Fantastické praktické efekty. (22.10.2014)

Jestli v minulosti natočil Cronenberg psychárny, tak tahle je určitě překonala. Strkat videokazetu sám sobě do břicha...to je už i pro mě docela jasným důkazem že David není normální. Bez debat se ovšem jedná o něco tak osobitého a nezaměnitelného, že to diváka nutí sledovat. Má to ale lahůdkovou atmošku. 60% (03.07.2014)

„Televize je realita a realita je méně než televize.“ Ďábelské. Cronenberg v tomto svém mediálním body hororu roubujícím jeho oblíbená témata tělesné a duševní transformace/deformace a manipulace na městské legendy (televizní vysílání způsobující mozkové nádory, mozkovymývačná televize ovládaná americkými pravičáky, snuff filmy) předjímá život ve virtuálním světě - na internetu, který je u něj reálnější než život skutečný a to tak, že smrtelně. "Má to něco, co ty nemáš. Má to svou filozofii. A proto je to tak nebezpečné." (16.03.2008)

Cronenbergova exkurzia do ríše bizarnosti, halucinácií a priamočiarej symboliky. Dokázal urobiť z jednoduchej a stokrát opakovanej, všeobecne prijatej zásady, že vplyv médií na človeka má zhubný charakter, veľkolepú vizuálnu sondu do podstaty tohto problému. Všetko šokujúcim spôsobom. Napríklad, keď sa prišlo na potrebu poukázať na samotný zhubný vplyv médií, v scénke sa vyskytne rozpadávajúci sa človek požieraný vlastnými zhubnými nádormi. Keď sa prišlo k miestu nezdravého spojenia človeka s médiami a jeho prílišnej naviazanosti na technológie, hlavný hrdina si pchá videopásku do brucha, atď... Tých príkladov je tu omnoho viac. Jednoduchá vizuálna, prenesená symbolika avšak veľmi účinná. Film určite nie je pre každého, ale milovníci mindfuckov si prídu na svoje. Chcel som dať plný počet, len žiaľ to by tam nesmel hrať James Woods, pretože nebudem si nič nahovárať, jeho herecký prejav tu nebol zvlášť oslnivý. Chcelo to iného herca a film by bol dokonalý. 89/100 (29.07.2014)