Pavúk

..prelínanie svetov jedného muža, ktorý je "tak trochu iný" než sa na prvý pohľad zdá je jednou z výrazných cronenbergových tém..tu navyše hrá s otvorenými kartami, keď predstavuje čudáka clegga a otvorene informuje o jeho schizofrénii..aj napriek tomuto poznatku bez použitia "záhadných postáv" udržiava cronenberg prehľadný chaos v divákovi - čo je skutočné a čo len alúzia, výplod deformovanej mysle, pričom obe "reality" podáva rovnako dôverihodne, zahalené v tiesnivej atmosfére neistoty a plazivej nervozity..ponúka, ako vo väčšine svojich filmov pohľad na otvorenú ranu tak, aby pritiahol pohľad diváka a ten sa dobrovoľne nechal vtiahnuť a neodvracal pohľad..v pavúkovi, samozrejme, táto rana nie je fyzická, ale rovnako dobre zraňujúca a nepríjemná.. priznávam, išla som do kina na kombináciu cronenberg-fiennes-byrne-richardson, nakoľko mi prišla úchylne skvostná (skoro ako dávnejšie fincher-pitt-bonham carter-norton)..odniesla som si dávku chladu, nepokoja, spomalil sa mi dych..veľmi silmý, veľmi dobrý, čisto a s láskavo-cynickým odstupom stvorený film.. (29.12.2005)

spider aneb 1094. pribeh dementa se sice zpocatku tvari pomerne zajimave (koneckoncu stoji za nim znamy expert pres uchylarny david cronenberg), bohuzel se film brzy (tak po 3 minutach) zvrhne v nekonecnou nudu, kterou obcas vyrusi gabriel byrne (a to doslova, protoze to je jedna z mala postav, ktera nahlas mluvi), jinak jste po celou dobu odkazani na obcasne dementovo (ralph fiennes) nesrozumitelne drmoleni. jedina akce, ktere se od nej dockame je pleteni jakesi site z provazku a kdyz uz se zda, ze se film zacina pomalu (opravdu vystizne slovo) rozjizdet, tak skonci. a to mimochodem naprosto predvidatelne. jakoby spidera netocil cronenberg, ale nejaky prumerny evropsky klubovy reziser... (28.04.2006)

Cronenberg na mne působí ne jako zcela vyrovnaný režisér se sklonem k bizardnosti, což se projevilo i u tohoto filmu, a to zvláště ve vztahu syna k matce, kterou si ji není schopen ztotožnit jako někoho jiného, než svou hodnou matku, natož milenku vlastního manžela. Film je sice rozvleklý a převážnou část nevíte, o co jde a co se z toho vyklube a je skutečně nutná hodná dávka fantazie, aby se vám to podařilo, ale ten konec stojí za to. Pokud jste ovšem fanoušky akce a efektů, líbit se vám to nebude. Je to prostě pohled do duše jednoho osamělého skoro blázna. (12.07.2005)

Už dlouho jsem se u něčeho nenudila s takovou chutí... (Nebudu nikomu namlouvat, že se mi to sledovalo snadno.) Fiennes je naprosto neuvěřitelný, hraje precizně - opravdu "chirurgicky přesný" herecký výkon. Což IMHO ponurou a odcizenou atmosféru filmu dost výrazně umocňuje. A Richardsonová a Byrne si nevedou o nic hůř. A... Nikdy z toho nebude můj nejoblíbenější Cronenberg, do mého top 100 se Pavouk asi taky neprotlačí, ale na každý pád to byl opravdu silný a výrazný zážitek. Velmi, velmi zajímavé. Nějak nenacházím slov... Čtyři. (08.04.2006)

Ticho, deprese, nemluvnost a přitom polovina věcí řečena navíc. Máloco je úmornější než sledovat půldruhou hodinu fatálně zjednodušený příběh se dvěma aspekty - zírajícím Ralphem Fiennesem a polopatickými flashbacky. Ani hypnotizující herecká hvězda mi nedokázala Cronenbergovu studii pochroumané mysli přiblížit. Intimita žádná, forma zbytečná. (07.04.2006)