Apokalypsa

Republikáni, porno, neomarxisté, Pixies, válka v Iráku a prozatím nejdokonaleji zvládnutý film na motivy románů Phillipa K. Dicka, přestože se o adaptaci žádného z jeho románů nejedná. Subjektivní tak může a dokonce musí být bráno rázem jako objektivní a jak boxer Santaros/Jericho Cane prostřednictvím svého scénáře, tak Ronald/Roland Taverner pomocí drog určují, co je realita. Kelly uvařil bezbřehý postmoderní guláš, kdy odkazuje, cituje a parafrázuje vše možné, dokonce i svůj první film, ale jednotlivé ingredience k sobě dokonale pasují a výsledkem je mimořádně chutná krmě. A jelikož "bezbřehý" nemusí nutně znamenat beze smyslu či zmatený, tak ani onen výsledek není zdaleka nesrozumitelný. Jen to chce trochu pozornosti. Zároveň se ovšem nedá vyloučit možnost, že jsem viděl to, co jsem vidět chtěl. No a co? (21.01.2011)

Den první: po čtyřiceti minutách jsem to vypnul, protože jsem prostě nechápal, o co se hraje, ne natož tak kdo s kým. Den druhý: nedalo mi to a věnoval jsem tomu zbytek času. Sice asi tuším kdo s kým a o co, ale ten kopec zbytečných postav prostě porazil i Kellyho genialitu, o které silně pochybuju. Docenit porno a dělat satiru na zahraniční politiku své země lze podle mě i lepším způsobem. Rockovo charisma, vnady Sarah Michelle Gellar (ukecejte ji někdo do opravdového porna! :)) a fantastická Mobyho hudba mě drží někde okolo neutrálního postoje. Pocit, že bych měl Kellymu ty dvě a půl hodiny věnovat ještě jednou je sice silný, ale tak nějak se bojím, že mě odmění úplně stejným způsobem jako napoprvé. Minimálně titul nejvíce ‚weird‘ a ‚wtf?‘ snímek posledních let tomu ale nesebere asi nikdo. (04.03.2009)

Kelly je šialenec. Film má ťažko definovateľné čaro, jednotlivé nápady sú skvelé... a šialené. Celé je to však trochu cez. Je to príliš divné a príliš rozstrieštené. A pri tom provokatívne. Seann William Scott, Sarah Michelle Gellar a Justin Timberlake majú fakt zaujímavé postavy, režisérske prevdenie je skvelé, ale scenár a celková súdržnosť su skrátka mimo... Toto vám nikto nemôže odporučiť, ani vás od toho odhovárať. To si musí každý odpozerať a posúdiť sám... (21.04.2012)

Tentokrát Richard Kelly přecenil své síly a schopnost smysluplně vyprávět zamotaný příběh. Nechápu, proč distributor zvolil zavádějící název, upomínající na slavný válečný Coppolův film, a proto uvádím v titulu i originální název. Southland Tales jsou nejnovějším (dva roky starým) snímkem režiséra Donnie Darka. Ten film se stal legendou. Poté, co sestříhal Richard Kelly režisérskou verzi Donnieho Darka (tento kultovní snímek mimochodem nikdy nebyl v Česku promítán, ani nevyšel na DVD), ozvaly se hlasy, že kouzlo nesestříhané verze je v tom, že se snímek nepovedl. Čím víc totiž režisér vysvětloval, osekával a bil se za jedinou jasnou linii, tím víc byli fanoušci zklamáni. Film Southland Tales rozdělil diváckou obec opět na dvě části - ta méně početná je filmem nadšená, druhá, větší, jej odsuzuje jako totální nabubřelost. Pravda bude, jak to bývá, někde uprostřed. Příběh skutečně nakonec působí poněkud lacině, celá ústřední historka je velmi jednoduchá. Na ni jsou pak navěšeny ornamenty a ornamentíky, některé zajímavé, jiné vyloženě otravné. Např. neustálé narážky obrazové i slovní na kouření penisu děvkami jsou za chvíli vyloženě na zabití autora, na druhé straně hra s náboženskými symboly a vytetovaným Kristem naprosto pitomá, resp. trapná. Hlavním bodem je kritika mediálního světa, kdy se na nás hrne a řítí tolik informací, že je nestíháme pobrat - a podobné je to ve ve filmu. Možná poté můžeme brát jako úmysl, že za tím vším je jen nicotný problém, nedůležitá blbost. Stejně jako v médiích. Southland Tales mají zajímavou atmosféru, některé vyloženě dobré herecké výkony, a to dokonce i The Rocka, žánr postkatastrofické sci-fi je však jen zástěrkou pro vyjádření mnoha kritik vůči současnému přemedializovanému světu, až je těžké najít rozdíl mezi kritizovaným a filmem samotným. (30.06.2010)

HODNOCENÍ JE TOTÁLNĚ ZCESTNÝ! A to že fakt je... Ne vážně, už při pohledu na DVD jsem byl vykulenej, o čem to teda sakra bude. Ale, když už jsem se rozhodl napsat koment, musím přiznat, že jsem na filmu nechápal zhola nic a zároveň všechno. Že se mi film totálně hnusil a zároveň jsem si ho zamiloval. Za celý život mne nic nedonutilo takhle dlouho o filmu přemýšlet tak urputně, jako se stalo se Southland Tales. V jednu chvíli jsem měl chuť rozmlátit televizi, v druhou chvíli brečet dojetím. Taky naprosto nechápu, co mně tak strašně imponovalo nad Dwayne "The Rock" Johnsonem, když si hrál s prstíkama a měl vykulený oči nebo finální scéně s létající dodávkou. Nejhorší ale na celém zážitku je, že když se ráno vzbudím a úplně náhodou na něj pomyslím, tak dostanu chuť ho ihned fláknout na první místo v mé top filmy a druhé ráno mu dát odpad. Něco takového se mi opravdu nikdy, nikdy, nikdy nestalo a za to má Kelly moji poklonu. (25.10.2008)