Blacula

Tyhle typy černoškých hororů mě nikdy moc nebraly. A ani moc akčňáky. Tahle verzy Draculy je sice celkem obstojná ale dost často jsem i zýval. Tedy ona to není nijak moc verze. Dracula pokouše nějakýho prince no a o několik let později je princ samozřejmě taky Dracula s saje lidem krev. Co bych nejdříve z celého filmu vyškrt jsou humorné scény nevím jestli byly udělány naschvál nebo ne, ale byly děsné. A herec v hlavní roli nebyl nějak moc sympatickej. Co bych naopak vyzdvihl je celkem dobrá atmosféra a sem tam některé momenty, ale víc jak 3* ani náhodou. Uvidím co přinese druhý díl. (16.04.2012)

Vidím to černě. Nejen v sedmdesátkách vznikla spousta slabých upířin. Tohle je prakticky bez atmosféry. Když si u filmu s titulky stihnete luštit osmisměrky, asi je něco špatně. Ten film je opodstatněný a zajímavý spíš svou vlastní existencí než obsahem. 101 hororů, které musíte vidět, než umřete 94/101 (18.03.2023)

Po skončení filmu jedna slečna v řadě za mnou zahlásila: "To nebylo vůbec vtipný, to bylo strašně suchý!" Ano, nezábavný blaxploitation, mizerně zrežírovaný i sestříhaný. William Marshall (Blacula), původem divadelní herec, zjevně nepochopil, v jaké srágoře se to ocitnul, a tak hraje svědomitě a se zápalem. Plýtval ale energií ve špatném filmu. Snímak byl ale úspěšný, takže pokračování (Scream, Blacula, Scream) mohlo přijít. (25.07.2012)

Braková produkční a distribuční společnost American International Pictures byla vedoucím hráčem na svém poli jednak díky tomu, že sledovala dobové trendy, ale současně je sama také utvářela. Jako jedna z prvních naskočila na rozjíždějící se vlak blaxploitation s filmem "Slaughter" a záhy právě v "Blaculovi" sama přišla s novým žánrovým hybridem černošského hororu. Vrcholně campová absurdita mísí vážně pojímané pasáže představující titulního černého upíra jako tragickou postavu a ostře kontrastní jalově schematické sekvence krvavého řádění jeho nohsledů či toporného vyšetřování. V tomto ohledu jakoby "Blacula" nastavil styl veškerých následujících blaxploitation hororů (od "Blackensteina" a "Dr. Black, Mr. Hyde" až po "Upíra v Brooklinu"), které právě svým napěchováním tradičních hororových monster do soudobých velkoměst vyvolávají spíš nezamýšlenou zábavu a výsměch než děs a strach. (30.07.2012)

Naivní a místy roztomilá černá variace na Draculu začíná v malém papírovém modelu Draculova hradu. Jedno kousnutí a princ Mamuwalde se mění v Blaculu. Zatímco úpí zavřený v rakvi, jeho snoubenka bídně zahyne ve společné kobce. O 200 let později se dostává Blacula do USA. Afroameričani jsou ještě negry, gayové zesměšňováni a v černém klubu je fajnová hudba. Kritika rasismu je jako nitka vinoucí se celým filmem. Pár svižných scén - kopání hrobu a následný útok upíra či další útok na patologii - je doplněno vatou, mizernými hereckými výkony a legračními triky (proměnu v netopýra snad zvládli lépe i v němých filmech). Nenudil jsem se, film mi utekl, ale vícekrát ho vidět nemusím. (08.12.2017)