Dobrý ročník

Ridley Scott pořádně utáhnul uzdu svému jinak znamenitému vizuálnímu talentu a natočil příjemně lechtivý a hřejivý příběh z jižní Francie, kde arogantní obchodník zdědí honosnou venkovskou usedlost. Trefně napsaná postava kariéristy Maxe se mi dostala pod kůži a nebál bych se příliš toho, že někdo, milující svůj uspěchaný život, může přehodnotit svoje stávající materialistické hodnoty (stejně ho nejvíce těší to, jak ho všichni kolem nenávidí) a přivonět ke světu jinému, malému, pomalému. Scott umně balancuje na vrtkavé hraně kýče, letmo klouže po komediálním povrchu, i když mohl více tlačit na teplé záběry vinic, stejně jako více přitlačit při výběru scenáristy. Skvostný Crowe zase cynicky vykreslil dnešního ziskuchtivého obchodníka, vedlejší postavy nejsou jen doplňujícími standardními figurkami (a místy to vypadá jako by s nimi Scott skutečně sousedil) a krásná Marion Cotillard moc dobře ví, jak zamrkat na diváka. U sušené levandule pod oknem odpuzující škorpiony jsem se příjemně bavil!! (21.02.2007)

Ridley scott rozhodně umí točit i malé filmy. Dobrý ročník je toho nad slunce jasnějším důkazem. Příběh sice jedoduchý a možná až příliš automaticky laskavý (což je pravděpodobně jeho největší mínus - jeho až přehnaná laskavost) ale natočený, jak u Ridleyho filmů zvykem, s naprstou pečlivostí, citem pro světlo, detail, se skvělými herci a krásnou hudbou. A především neuvěřitelně svěží a vtipný. O filmu se nikde příliš nemluvilo, ale vyklubalo se z něho jedno z nejpříjemnějších překvapení tohoto roku. Už jenom neuvěřitelně vtipná dvouminutová pasáž s obchodem s akciemi, hned na úvodu by vystačila na celý film. Naštětí ale nemusí. (09.12.2006)

Veci, ktoré považuješ za jedinečné a sexi Ti časom zovšednejú. A po niekoľkých mesiacoch jedenia, pitia, spánku a šukania, čo myslíš, že Ti ostane? Nuda! Jedna z mojích najoblúbenejších romantických komédií s neskutočne príjemnou atmosférou, hravým vizuálom, jemným humorom, skvelou hudbou, charizmatickým Russellom Croweom a nádhernou Marion Cotillard. Lepšie to už snáď ani natočiť nešlo. Odpusť mojím perám. Našli potešenie na tých najneobvyklejších miestach. Magnifique!!! 90% (24.03.2009)

Je pravda, že jsem na začátku k Dobrému ročníku přivoněl značně podezíravě. Velká jména u obsahem tak komorního filmu dělají dobrotu jen žřídkakdy. Navíc ten námět... Že on ten zavilý kapitalista nakonec prohlédne a uvědomí si, v čem spočívá skutečné štěstí, říkal jsem si s náramě ošklivým cynickým úšklebkem. Přesto si mě film po chvilce začal získávat a někdy v půlce jsem si najednou uvědomil, že se skoro proti své vůli velice příjemně bavím, i když se na plátně v zásadě nic neděje. Režisér, který ještě nedávno definoval filmový chaos svým Černým jestřábem, totiž nyní nesmírně zručně propůjčuje Dobrému ročníku unylou opojnost filozofie spjaté s pěstováním a pitím vína: formálně i příběhově jde o absolutně poklidný, navýsost odlehčený, velice odpočinkový a pozitivní filmový zážitek. Co na tom, že jste ten příběh už xkrát slyšeli a jeho moralitu odhadnete pět minut po úvodních titulcích? Nechte Ridleyho ať vám dokáže, že i cesta může být cíl. 80% P.S.: Za scénu, při které hraje píseň "How Can I Be Sure Of You" bych nejradši přidal pátou hvězdu, ale to by asi nebylo fér :-) Tak ji jenom tak připomínám... (24.10.2009)

Dobrý ročník se v mých očích jen pramálo odlišuje od našich, českých Bobulí. Náprava zkaženého městského člověka skrze víno a lásku děje se snad o něco více uvěřitelněji, nostalgické vzpomínky jsou subtilnější a chytřejší, celý film je o poznání vážnější a řemeslně lépe zvládnutý - toť vše. Slabé víno v moc pěkné lahvi. Možná až bolehlav. Repliky zúčastněných osob jsou totiž zrovna tak bobulovitě, ne-li více křečovité. Ani tolik "básnických" promluv plných "moudrosti" a oslavy krásných žen a vína se hned tak nevidí. Ten tupý kontrast sobecké, městské burzy a rurální idylky má být hlubokým sociálním objevem, roztomilým aspektem filmu či komickým prvkem? Není než hloupou "frází". (10.03.2010)