Veľký Waldo Pepper

Příběh Walda Peppera a legenda o Ernstu Kesslerovi je vlastně "jen" takovým malým oddechovým filmem s obrovskou láskou k létání a s tím spojenými krásnými akčními leteckými scénami, jenž je zasazen do začátků veřejné popularizace létání, tedy do dvacátých let devatenáctého století. Nechybí krásné stroje z první světové války, ani tehdy ještě neprozkoušené jednoplošníky a s nimi spojené úžasné akrobatické kousky. (12.07.2014)

Absolútne luxusné vzdušné sekvencie. Príbeh o ľuďoch, pre ktorých má život ten pravý zmysel iba tam hore, pretože iba tam platí česť, dole je tomu presne naopak. Pre mnohých boli títo ľudia bláznami, podstatné je však byť v živote šťastný a nie normálny. Aj keď to môže stáť viacero životov. Záverečný vzdušný súboj je presne oslavou takéhoto pravého chlapáctva a mnohí môžeme Waldovi jeho život závidieť. Nakoľko je Hillov film oproti skutočnosti priklášlený je mi potom jedno, pretože natočil síce trochu jednotvárny, ale veľmi pekný a nie príliš prevídateľný film. A nenazval by som ho ani akademickým. (13.07.2015)

Filmy z doby dvouplošníků a průkopníků letectví miluju a tak mi i tenhle film padl do noty. Ukázal tuto dobu jak z pohledu jisté zábavy, kterou tito letečtí pionýři mohli zažívat, tak i z pohledu kruté reality při umírání těchto "bláznů". Hvězdičku ubírám za závěr filmu, kdy vážně nerozumím tomu, co by vedlo uznávané válečné eso jakoby dokončit slavný souboj z války s nadšencem, který se nezůčastnil jediného válečného leteckého souboje. Jakoby si tvůrci řekli: "Máme tady Redforda a před ním si sedne na zadek každý...." (26.06.2010)

Začátky letectví a takřka šílení muži na létajících krabicích. Rok 1975 a snad podobně šílení kaskadéři na určitě dost podobných létajích krabicích předvádí triky, při kterých divákovi musí mrzit úplně všude a všechno. Když si představíte to nebezpečí, které v době trikových efektů už nikdo nepodstoupí, je to dechberoucí. Robert Redford tomu už jen dodává takovou třešničku. (13.06.2010)

V úvodu mě dost rozladil český dabing, který zapříčinil, že jsem si připadal jako uzavřený v sudu. Všechnu zlobu navíc podpořil první záběr na Roberta Redforda, jehož americký úsměv plný krásných zubů, ve mě vyvolával nutkání obmotat mu jeho bílou leteckou šálu kolem krku a utáhnout(samozřejmě ze závisti)..Nicméně jsem risknul- a nelituju, protože, ač jsem nikdy nebyl milovník letadel a po pravdě ty vejšky už taky žaludku nedělaj tak dobře, jako tomu bylo před pár lety, byl Waldo Pepeer docela příjemným zážitkem. Jen nechápu ten náhlý překop z komediální roviny do dramatu, to byla pořádná facka... (12.07.2009)