Pink Floyd: Naživo z Pompejí

Pro floydí maniaky zážitek z čeledi extatických. Živé vystoupení PINK FLOYD ve starobylých Pompejích, v prázdném amfiteátru, bez diváků... jen zvuk jedné z nejinovativnějších rockových kapel, prostřihy na antické fresky, nádherné říjnové světlo, magická atmosféra. Volba skladeb výtečná – stižejní epos "Echoes" rozdělený do dvou částí vibruje starověkými ruinami a zařezává se až kamsi do tkání vesmíru, psychedelická blouznění "Careful With That Axe Eugene", "Saucerful of Secrets" a "Set The Controls For The Heart Of The Sun" soptí emoce jako lítý Vesuv. Díky bezchybné kameře můžeme sledovat mistry při práci a vychutnávat jedinečnou atmosféru doznívání drogové éry a začátku nejslavněší etapy kapely. Obrovskou hodnotou záznamu je i fakt, že se nehrálo z playbacku a že písně znějí jinak než ve studiových verzích... Nový režisérský sestřih bohužel kvalit a atmosferičnosti původní verze nedosahuje, nicméně spousta dokumentárních záběrů a úryvků z všedního dne PINK FLOYD představují pro fanouška pokladnici plnou zlata. Hudební film, který je jiný... jiný jako celí PINK FLOYD. (24.07.2005)

Co na tom, že nemám rád takovéto prostříhávání písní s rozhovory s kapelou, či že mě víc zajímají Pink Floyd než všechny ty vizuálně působivé vulkanické či kosmické záběry. Když ovšem tahle čtveřice začne hrát svoji nadčasovou muziku, jdou veškeré připomínky stranou. Dokonce ani publikum mi nijak nechybělo. (17.07.2016)

Jedno z nejpůsobivějších hudebních vystoupení jaké jsem měl tu čest shlédnout. Pink Floydi se ještě před vydáním svého kultovního alba The dark side ot the moon sešli ve starobylém amfiteátru mezi ruinami Pompejí a bez diváků tu předvádí své nejlepší písně (především Echoes, která začíná a zakončuje celý mistrný koncert, je něco naprosto geniálního). Kdo neviděl, měl by rychle napravit........ (22.10.2007)

Tlukot srdce mého je ještě slyšitelný, tep hmatatelný...postavy klopýtající v dusivém kouři. Z dáli zvuky prapodivné, mrazení a nepříjemnost vyvolávající, země probublávající, třas - a pak s rachotem pekelným láva vyvěrající z nejtemnějších hlubin země a já chtěla pryč pryč z toho lomozu a hluku drásajícího! Na chvíli úleva přišla v psím blues Mademoiselle Nobs chrtice afghánské dlouhosrsté než přehlušila je šílenost šílenější s tvářemi zkázy hrůzou zkamenělými... *** Pohlazení hladivě paličkované Nicholase Masona přehlušil zvuk ryčných činelů, kdy Roger Waters počal do nich mlátit jak pominutý. Pak s kreacemi atletickými přesedlal na gong obří a celým člověkem bušil a bušil do mých uší uštvaných... Mladý David Gilmour na sólovce pákou řadící lomcoval zas a válečkem plechovým strunami břinčel. Nato Rick Wright klávesy vzbouřil... Užívali si to vlasáči ušatí postaveni v amfiteátr řecko-římský s vládcem Vesuvem tyčícím se pyšně nad hlavami jejich. A kameny křičí historii černou jak láva spící, stíny Pompejí zaplaveného magmatem žhnoucím žalují, když zastavil se život právě teď...A Saucerful of Secrets (Talíř plný tejemství)... V Echoes dralo se světlo pomalu na povrch a já konečně vydechla. Než jej opět pohltila silueta mocné sopky dřímající... (Doplněk hudební v mém Deníčku.) (07.09.2014)

Moc krásné, jsem fanoušek PF, takže pro mě je to ještě něco malinko víc. Super prostředí, na svou dobu slušný zvuk - a hlavně výtečný výběr skladeb + atmosféra filmu jako celku. Viděl jsem Directors cut, ve kterém jsou navíc mezi skladbama takové neformální rozhovory se členama kapely - fakt moc příjemné - pro mě co se týče PF vede Watersův "In the flesh" koncert, ale tohle je hned v závěsu... 9/10 (28.10.2005)