Príliš dokonalá podoba

Tento film má zajímavý příběh, který Cronenberg standartně předvedl do filmové řeči. Myslím však, že nebýt fenomenálního hereckého výkonu Jeremy Ironse, jednalo by se spíše o průměrnou záležitost. To co zde Irons předvádí se opravdu jen tak nevidí. Jak bázlivého Beverlyho, tak i suveréního děvkaře Elliota zahrál s takovým nasazením, že nelze než ocenit megadávku hereckého talentu, jíž se mu shůry dostalo. Fanoušky Cronenberga potěší asi také ztvárnění noční můry, či osobité gynekologické nástroje. (11.05.2009)

Chladné a odtažité, přesto jakýmsi zvláštním způsobem přitažlivé. Cronenberg se i v tomto psychologickém / psychopatickém dramatu předvedl jako pan úchylák - tentokrát ale (téměř) nic nevidíme přímo, zvrhlost se jen tak nějak všudypřítomně vznáší v ovzduší. "Duo" Irons+Irons odvádí brilantní výkon. Hodně divný a nepříjemný film. Horror movie of the year (04.06.2010)

Film s neuvěřitelnou silnou stránkou, a naprosto bravůrním Ironsem, fakt jsem nikdy nevěřil že zahraje až takovouhle postavu. Dobře v Lolitě hrál skvěle. Ale tady ukázal opravdu maximum, a má mojí poklonu. Film jako celek je parádní a i když přes svou pomalost se vůbec netáhne a jede. Cronenberg je zručnej režisér a jeho filmy z 80 let jsou tím nejhlepším. Hudba je temná jak moje neoholená stehna a strašně příjemně se na film kouká. (08.05.2011)

To byla ale magořina! Jeremy Irons exceluje v roli slavných dvojčat/gynekologů, kteří spolu mj. sdílí i ženy až do doby, kdy vše zničí jedna herečka s trojitou dělohou. Do té doby se mi film líbil, pak se vše ale zvrhlo v jakési drama o návykovosti léků a ten konec? Tak těžko, depresivně a negativně jsem se už dlouho necítil. Než jsem šel spát, musel jsem si dát sitcom, jinak bych neusnul... Never more! (12.01.2015)

Vrcholný Cronenbergův příspěvek do jeho bizarního světa tajemných možností lidského těla a duše v lecčems připomíná Greenawayovu hříčku "Zet a dvě nuly" (A Zed & Two Noughts), kde je rovněž zobrazeno urč. vnitřní propojení hlavních hrdinů-dvojčat. Cronenberg v každém svém autorském snímku odhaluje nový modus pohledu na rozšíření hranice lidství či lidských možností: tajemná spříznění bratří Mantleových splácí svou daň, jež si vybírá dramatický rámec vyprávění, a nápadným popotahováním svých nitek umožňují hlavním hrdinům společný sestup do hlubin skrze utrpení, jako nejzazší možnost vzájemně sdílené zkušenosti. (Pozn. pro jungiány a grofisty: Stanislav Grof by jistě řekl, že jejich propojení nastalo v nejranějších stádiích duševní konstituce - na úrovni vzájemně propletených perinatálních matric vědomí.) (23.03.2009)