Príliš dokonalá podoba

"Separation can be a terrifying thing" a nejen o tom David Cronenberg rozehrává propracované, režijně výborně vedené a hlavním protagonistou excelentně sehrané drama prezentující autorovo dospění do finální fáze světového, nebéčkového režiséra. Dead Ringers dokáže i přes svou nevýslovnost, skromnost na explicitní výjevy /čehokoliv/ a emocionální chladnost vytvořit mrazivou a vnitřně znepokojivou atmosféru, nastolit zvláštní pocit tajemna a budovat diváckou zvědavost, či očekávání zlomu. V zájmu hladosti dramatu však šok přijít nemůže a sic jemná gradace není o moc méně působivá, mám pocit, že docenit excelenci nedoslovného a mimoslovného vyprávění v této výjimečné psychoanalýze, lze až po opakovaném zhlédnutí... 9/10 (03.12.2009)

Tak na tento film som sa velmi tesil. Jednak vdaka skvelej Fukovej recenzii a potom vdaka tomu, ze sa jedna o dalsi civilny Cronenbergov film, bez vsetkych tych jeho vizuálnych uchylnosti, ktore mi az tak velmi nesedia. Vysledok je velmi rozporuplny. Prva polovica filmu, kedy sledujeme neskutocne zvlastny vztah dvojcat ma uchvatila vdaka famoznemu vykonu Jeremy Ironsa a bol som zvedavy co sa bude diat dalej. Lenze smerovanie pribehu v druhej polovici sa mi vobec nepacilo a miestami mi chovanie postav nepripadalo prilis logicke. Samotne vyustenie filmu ma uz potom vobec nezasiahlo a nechalo ma to uplne chladnym. Takze sa podla mna jedna o skvele natoceny film s uchvatnymi hereckymi vykonmi, ale s pribehom ktory sa mi nepacil. 3* su akurat. Film jednoznacne odporucam vyskusat, ale budte opatrni, pretoze za to, ci sa vam bude pacit nerucim. (06.01.2012)

Příliš dokonalá psychárna. Cronenberg je mistr chladné zvrácenosti, bohužel je-li však bez nadsázky aplikována na lidské nitro, vyjde z toho jen vytříbené nic. Prázdný příběh dvojčat s mimozemsky nastaveným způsobem vnímání okolního světa působí sice nadmíru zvráceně. Pro mne ale tato "promyšlená" filmová cvičení, která pouze dávají možnost hercům zahrát si svého "hamleta", nemají příliš velkou hodnotu. Být tam kousek nadhledu, byl bych spokojen, ale takhle oné zmučenosti jen nevěřím, skutečný život je mnohem horší. Dvojka, za jednu jedinou snovou "cronenbergštinu". Viděno během Challenge tour 2015: 30 dnů se světovou kinematografií (26.04.2015)

Příliš dokonalá podoba na mě zapůsobila jako téměř dokonalý film, u nějž jsem se od počátku nechal pohltit do tajů místy fascinujícího a současně znepokojivého příběhu. Přestože jsem z tvorby Davida Cronenberga viděl tímto včera již 17. film, stále tento režisér dokáže některými filmy stoupnout v mých očích ještě víc a překvapit, jakých námětů se někdy se svou zálibou v tělesných i duševních anomáliích a deformacích chopí. Příběh dvou bratrů, jejichž dlouhodobá silná spřízněnost zacházející až do nebezpečně silných rozměrů začíná po osudovém zvratu/střetu směřovat k drsné katarzi, jsem vnímal mnohem víc jako psychologické drama, než horror... ačkoliv v profesi obou bratrů, pravidelných bizarních motivech či děsivém vyústění se Cronenbergův rukopis nezapře. Nejen v momentu, kdy oba bratři s osudovou ženou chvíli tančí ve třech za doprovodu postaršího šlágru, jsem měl pocit, že se dívám na velkou filmovou klasiku, která mi až dosud plně unikala. Jeremy Irons předvedl v hlavní dvojroli přímo excelentní výkon. Sugestivní tíseň, jaká se na mě ke konci se smutkem stále více přenášela, nebyla rozhodně příjemná, přesto si odnáším silný nezapomenutelný zážitek, na jejímž konci cítím stopy podnětů k zamýšlení i bohaté naplnění příběhem a filmem samotným. [90%] (26.03.2023)

Nedá se říct, že by to byl horor, vlastně to není ani klasický thriller, spíše romanticko-psychologicko-gynekologické drama, děsivé (na Cronenberga nečekaně) tím, co jenom tušíme, nikoliv tím, co je nám explicitně ukazováno. Je to ve svém sdělení naléhavý příběh jednovaječných dvojčat (k nerozeznání a přitom rozeznatelný Irons), která sice nejsou spojena fyzicky, ale často mají ten pocit. Není to ten typ filmu, v jehož závěru vám všechno docvakne a řeknete si „wow, tak takhle to teda bylo“. Sám jsem zůstal ještě několik dlouhých minut zadumaně sedět, přemýšleje, co tím chtěl mistr říci. Je v tom cosi notně znepokojivého, když si jedno z úchylných dvojčat nechá na zakázku vyrobit sadu chirurgických instrumentů na operování mutantních žen, bez ohledu na fakt, zda-li je později použije či nikoliv. Podobnými náznaky čehosi nepěkného je film prostoupen. Úmyslná nekonkrétnost je velice provokující, dává prostor mnohahodinovým diskuzím a osobně neznám jiného režiséra, který by si něco takového dovolil natočit stejným způsobem. Což nelze, coby důkaz Cronenbegovy osobitosti za každou cenu, než pochválit. 85% (18.10.2007)