Crash

Hlavním tématem filmu je morbidní sex. Nevšední sexuální vzrušení k němuž je potřeba auto a pokud možno, jako předehra, zvuk mačkajících se plechů aut a tříštícího se skla. Jedna havárka a můžete se společně, se stejnou partou „nadšenců“ ukájet nad fotografiemi rozmlácených aut a pouštět si k tomu „porno“ Made in BESIP. Extrémně ujetá záležitost, ovšem s podivně mrazivou a zároveň přitažlivou atmosférou. (23.08.2005)

DAVID CRONENBERG, CRASH (1996) _____ Stačí drobné přehlédnutí, chyba v úsudku, chvilková ztráta koncentrace, následuje zatmění. Plech vmáčknutý do plechu, ohlušující rána, drtící tlak a prasknutí, vůně a vlhkost vytékajícího oleje, vzájemné vklínění plechů a živé tkáně do sebe, otevřená rána zraněného těla, zrychlený dech. Obscénní poezie s pachem benzínu a exploze. Hrubá, rychlá, neurvalá i kluzká a neskutečně jemná chemie. Na pokraji šílení. Kolem letargické, imunní, vykloubenéhi žití ve středu betonové džungle velkoměsta, příznačně znějícího řevem plechových oblud, které jakoby se pomnožovaly nadsvětelnou rychlostí. Neznatelná proliferace. Šířící se, zahlcující vlna, kterou těžko vysvětlit, vysledovat. Vlna, která se tvoří po způsobu Bradburyho Zástupu. __ Všemi těmi spoji, skuinami nebo švy těl a strojů se vine, proplétá, obtáčí had. Našeptává rozeklaným jazykem. Všechno je to hřích. Obnažená ženská paže či křivka boků opřená o kapotu vozu. Teplá krev stékající po ocelově chladném kovu. Tělo, textura kůže (hranice vnější), “maso”, tkáň a pomíjivý život v něm (hranice vnitřní) a neživý chlad chirurgické oceli pronikající skrze ně a do nich. Ultimátní akt mechanické penetrace, čistý řez vedle kterého se hladové strhávání svršků jeví jako nečisté. Nezdolná a nesmlouvavá touha (Eros) uprostřed tragické bouračky (Thanatos). A stále více obrazů. Stále týž, intenzivně stupňovaný obraz. Crash. ——--- (08.12.2018)

"Jak se po takovém zážitku mohou lidé podívat na auto a ještě ho řídit." Nikdy jsem po dopravní nehodě nesouložil. Dokonce jsem ani žádnou dopravní nehodu za účelem sexu nezpůsobil. Ale ten námět se sám nevymyslel. Asi to někoho skutečně vzrušuje. V každým druhém hodnocení jakýhokoli Cronenbergova filmu čtu slovo úchyl, ale tady jenom převedl knihu jiného autora na plátno. Je úchylem jenom proto, že se mu práce povedla a zase vyvolal rozruch? Mně tenhle film prostě baví a pokud to někomu přijde úchylný, tak ať si vezme auto a napálí to v plný rychlosti do stromu. Třeba něco pochopí. Nebo taky ne. (22.01.2012)

Na Crash se dá především velmi hezky vyložit, čím se liší umělecké filmy od neuměleckých. Liší se tím, jak uchopují dvě největší témata lidství, kterými je odpradávna sex a násilí. Zatímco neumělecké filmy dělají mezi obojím tlustou čáru, umělecké filmy ukazují, že je to propojené a bez jasné hranice – jsou na tom založené bezmála všechny velké filmy Hitchcocka, Lynche či Triera (Hitchcock údajně všechny milostné scény natáčel jako scény vražd, a ty naopak jako scény milostné). Neumělecké filmy jsou za prvé různé exploatace, které si za hlavní náplň děje vezmou buď sex, anebo násilí, a vytěží ho (exploatují) do mrtě až na maximum, čehož výsledkem je porno, anebo nějaký násilný brak. Druhým případem neuměleckých filmů jsou pak různé konzervativní podívané, které kladou ostrohu hranici mezi rodinný („sex“) a pracovní („násilí“) život. Oproti tomu umění tu hranici ruší a neustále znejisťuje. Crash je toho dobrým příkladem - široký auto tu je chápáno jako postel na kolech, autonehoda spíš jako plodný než zhoubný zážitek a během sledování bouraček se v postavách uvolňuje sexuální energie. Crash by klidně mohl být nějakým béčkem o závodnících, co po vybití agrese na okruhu doma ojedou svoje krásky, ale místo toho tu hranici mezi sexem a násilím velmi důsledně stírá. Dalším případem takového setření, které vede k umění, jsou filmy uchopující sex jako násilí (kultovní rape and revange snímky ve stylu I Spit on Your Grave, nebo Vymítač ďábla, kde je rozvíjející se ženská sexualita ztotožňována s ďábelskou posedlostí), anebo naopak násilí jako sex (krvavé balety Johna Wooa či Peckinpaha). Vůbec všechny dobré akční snímky jsou postavené na tomhle vzorci, když pojímají násilí a smrt velmi sexuálně a vášnivě. Velmi esteticky. Pouhá česká facka, nebo nějaké brutální násilí by jako umění jistě neobstálo. Stejně tak romantika jako romantika bez dalších příměsí, což je červená knihovna, nikoliv umění. Nelze v tomhle ohledu nevidět, jak zběsile nakopal Freud zadek všem těm Heideggerům a Husserlům. Co oni celý život vlastně řešili? Ontologické diference, monády, bytí. Freud najednou udělal tématem „filozofování“ penis, agresi, incest, perverzi. Sex a násilí – jen tyto dvě věci na světě vzrušují. Jen tyto dvě věci mají smysl. (03.10.2012)

Chápem, že pre niektorých divákov je táto snímka nestráviteľná a považujú ju za perverznú a mimoriadne kontroverznú (právom). No pre mňa je Crash ďalšou ukážkou geniality majstra podivností - Davida Cronenberga. Crash je chladná, eroticky dráždivá snímka so svojskou atmosférou, netradičnou hudbou (Howard Shore) a skvostným hereckým obsadením, odohrávajúca sa v smutnom prostredí, v ktorom city prestávajú mať význam a na povrch sa prediera živočíšnosť a zvrátenosť ľudských bytostí, ktoré sa za cenu dokonalého sexuálneho vzrušenia vydávajú na cestu istej deštrukcie vlastného organizmu. Je to snímka, pre náročnejšie publikum, ktoré pozná tvorbu režiséra a dokáže ju oceniť, ostatní ostanú po skončení snímky celkom určite značne šokovaní. (01.12.2007)