Etiketa

Ladislava Špačeka som prvý krát zaregistroval ako hovorcu prezidenta Václava Havla. V tejto funkcii pôsobil viac ako desať rokov. No a potom som si ho ešte všimol ako moderátora v relácii "Etiketa". Bola to televízna príručka o slušnom správaní a spoločenskej etike. Rady a návody ako zo seba neurobiť burana. Bolo to poučné, ale nie nudné a suchopádne. Spracované s humorom a nadhľadom. Vo vysielaní verejno právnej televízie to malo svoje opodstatnené miesto. *** (26.03.2018)

pěkně to kluci uklovali....navíc seriál o tom, jak se správně chovat tu snad ještě nebyl,, já sám bych moch napsat na todle téma literární dílo,,,,knihu se spoustou instrukcí co dělat a co rozhodně ne, ...pro mě sou společneský fópá takřka rutinní záležitost...detailně si vzpomínam na jednu zvlášť bizarní událost, která pro mě byla velikým poučením.... rovnou bych zní s vaším dovolením vytvořil pravidlo č.1, a to nikdy se nesnaž podat ruku někomu, kdo ji nemá..........dál je taky důležitý furt po nem nekoukat a nehledat v rukávu zbytek pahýlu...samozřejmě taky nevyptávat se ho furt jak se mu to stalo,,,a jestli to bolelo hned, nebo až když ruka dopadla na zem....jestli v tom má někdy taky ten fantom, jak to bejvá, že ho svrbí palec nebo tak,,, ale zavýst hovor uplně někam jinam,,,, já mám bohužel tu vošklivou chorobu, že mi nesymetrický věci připadaj strašně veselý,,,a tak i když někdo z kolektivu zaved téma hovoru někam do míst -co dělaj jeho rodiče- a on nám řek že jeho máma má kosmetickej salon a pracuje jako manikérka ,,,opět se ozvala ta moje rejpalita, chyt sem ho za tu poloviční paži, za to tučnáčí křídlo, a jen sem tak utrousil, že.. " todle, vypadá jako hodně vodfláknutá manikúra .... " (31.08.2009)

IMHO seriál zastaralý jako sama etiketa, která pro mne představuje soubor často směšných pravidel, jež i v těch lepší případech pokrytecky popírají svou dobrou podstatu a dnes již tvoří více toxicity než slušnosti. Ale má to dobrý výklad. Je to krátké, výstižné a určitá bizarnost prakticky všeho nakonec tvoří recesivní, vtipnou podívanou a spoustu příležitostí se o něčem s přáteli pohádat. (26.04.2023)

Jedno se musí Špačkovi nechat, umí v tom chodit, vycucá si z prstu pravidla a pak bere těžký prachy za to, že je vyučuje na svých kurzech... Já se naštěstí chovat umím, narozdíl od spousty uživatelů tady jak vidím, takže mu na zob určitě nepřispěju. Pobavilo mě, jak si občas odporuje. Např. pět minut hovoří, že řemeslníci se zásadně nemají při příchodu ke klientovi představovat, že to není slušné. A nakonec řekne, no, ale u těch nejlepších firem je pravidlem, že se řemeslníci zásadně představují. Z toho mi vyplývá, že tyhle společnosti dělají zásadní chybu, no toto, jak vůbec můžou v konkurenci malých vychovaných živnostníků přežít? Anebo že je zásadním prohřeškem kousat při polévce do rohlíku nebo chleba, že si je má člověk nalámat a sníst po kouskách. Neboť co jednou bylo v puse, je ohyzdné z ní znovu vyndavat a vystavovat zraku ostatních slinami navlhčené konce. Tím si ale Špaček coby vášnivý kuřák dost naběhl. Je totiž jasné, že by si měl cigarety nalámat na malé kousky, vykouřit postupně bez vytahování z pusy a špačka na závěr zásadně polknout, nehledíc na to, že se tak stane kanibalem. (10.11.2013)

Z pořadů tohoto zaměření jsem velice nadšený. Čas zařazení v 5:15hod (tím pádem i cílová skupina divactva) mne trochu mate. Flamendři, velcí bossové, politici a novináři, kteří se pohybují v prostředí, kde by se etiketa hodila, ještě spí, dítka, kterým by se v budoucnu mohla hodit, rovněž. Dělnictvo před nějakou dobou vyjelo dobývat obživu, ti se bez etikety nejspíš docela dobře obejdou (teambuilding či recepce pořádané zaměstnavatelem asi nehrozí). Napadají mne jen rentiéři, kteří ji nejspíš částečně ovládají a maminy připravující snídani pro dítka (Sama doma začne až za 45min). Kdo v tuto nekřesťanskou dobu vstává (leda muslimové k 1. modlitbě), je buď v bezvědomí, anebo nejspíš šel se psem... Zde mi nedá nevzpomenout na podobný pořad Moje přítelkyně Šimako, který režíroval a uváděl pan Karel (Antonín) Pech. Pravda z důvodu data vzniku a možná i kvůli problémům s výrobou a zařazením do vysílání, ve srovnání s Etiketou, vypadal poněkud komiksově, ale taková byla doba. Na druhou stranu „přítelkyni Šimako“ jsme jako děcka milovali. Nemohu, jistě v rozporu s jejich duchem, nekonstatovat, že naše populace podobné pořady potřebuje jako prase drbání a měla by je sledovat povinně, nejlépe v hlavním vysílacím čase. Bohužel, dívám se na ně jen jako pozorovatel, protože ony praktiky mi v mysli uváznou jen okrajově, ale ta touha osvojit si je tam každopádně je. (29.01.2016)