Ako som balil učiteľku

(Anderson má na české distribuční názvy opravdu smůlu.) Svět s vlastními pravidly nevcucl tak jako v Tennenbaumových, asi proto, že Rushmore je ještě o něco odtrženější od reality, jako bychom se z toho úvodního puberťáckého snu o nadpřirozených matematických schopnostech až do konce tak úplně neprobudili, jenom matiku vystřídají nadlidské social skills (dle scenáristické libovůle prokládané okamžiky naprosté sociální zabedněnosti, přičemž trapnohumor není můj oblíbený typ humoru) a inscenování divadelních koláží poskládaných z profláknutých filmů, což je sice legrace, leč toho, co je jenom jako, je na mě tentokrát zkrátka příliš. Nepotěšilo vypiplaným formálním hračičkovstvím až tak jako Grandhotel, zajímavě vybraná muzika jako by stála tak trochu mimo film, Murrayho dojemný milionářský taťka to úplně nedohonil. Takže přes nepopiratelné mimoňské kouzlo oproti zmíněným dvěma o hvězdičku míň. (13.09.2017)

(1001) Ze všech filmů Wese Andersona tomuhle rozumím nejméně, a to i po opakovaných sledováních v odstupu mnoha let. U jeho ostatních filmů (Život pod vodou, Darjeeling a Až vyjde měsíc) jsem to měla tak, že se mi nejprve líbily hlavou a postupem času jsem se do nich zamilovala i srdcem. Ale u Rushmore zatím nenastala ani ta první fáze. Nejspíš je to kvůli tomu, že se nejsem schopna napojit na hlavního hrdinu a sama pro sebe si identifikovat, čím si v průběhu filmu prochází. Jeho emoce jsou pro mě absolutní a kompletní záhada. Nepoznám rozdíl mezi jeho upřímnými reakcemi a naplánovanými akcemi. Dělá to, co si myslí, že by měl dělat, nebo dělá to, co doopravdy chce dělat? V tom ten můj problém nejspíš vězí. Mám pocit falše ze všeho, co udělá. A když nemám žádný záchytný bod, ze kterého bych se se na film mohla podívat s odstupem, tak jsem ztracená. (13.02.2017)

Po Rubenu Östlundovi jsem si zvolil k prozkoumání Wese Andersona. Jeho prvotinu jsem nikde nenašel, tak jsem začal druhotinou, již nabízí Disney+ společně s pár dalšími filmy tohoto originálního režiséra. Bylo vtipné sledovat Jasona Schwartzmana pubertálního v jeho možná jediné hlavní roli. Příjemná tříhvězdičková podívaná, která rozhodně nemůže urazit. (02.02.2024)

Andersonův druhý díl, vlastně film nás dějově vrazil na Rushmore, střední školu, kde šéfuje jistý Max Fischer. Je mu 15, není pro něj problém cokoliv sehnat, zařídit, vyjednat. Jenže jednoho dne se zamiluje do své učitelky a věci se tím pádem zamotají. Lepší a vypilovanější než pouze místy zajímavá prvotina. 70% (02.07.2013)

Vynikající. Sice ne dokonalé, k tomu cosi chybí. Buď udělat z hlavního hrdiny totálního losera anebo naopak totálního nerda (Když je tak aktivní mimo školu, tak ba měl být dobrej i ve škole). Ale jinak velmi slušná komedie plná nečekaných zvratů, jimiž jsou ovšem životy středoškoláků plné, okořeněná spoustou samo o sobě geniálních scén. Takřka geniální film, ale jen takřka, takže 3 a tři čtvrtě *. (06.11.2008)