Recenzie (4)
Spleť výhonkov kríkových konárov a tŕstia obklopuje ležiace telo mŕtveho psa (rodinného miláčika režisérovej rodiny). Stan Brakhage sleduje v priebehu zmien ročných období rozkladajúci sa organizmus (bŕŕ, tie pohľady na otvorené vyhasnuté psie oko si budem pamätať dlho). Kamera je neustále v pohybe, množstvo priblížení a vzdialení strieda skúmavý pohľad na okolie, z času na čas sa tak rozvíri, až sa obraz mení na jednu čiernobielu mazanicu (typický znak režisérových neskorších, ručne maľovaných, epilepticky rýchlo zostrihaných filmov). Rozkmitaná dynamika obrazu podporená bleskovým strihom akoby nahradzovala neexistujúci pohyb ležiacej mŕvolky, spomienky na šantenie v minulosti. Približovanie a následné vzďalovanie sa pohľadu na vyhasnuté telo, z času na čas ozvláštnené znegativizovaním záberu a pohľadom na modré nebo svedčia o neutíchajúcom záujme a vnútornom premietaní o mŕvom druhovi. Zaujímavé preľnutie dokumentárneho záznamu v čase, experimentu s formou a prejavenia emočného zväzku s odídeným psíkom. Oceňujem nespornú originalitu, ale tentoraz len na 70% (skutočne neveľmi gustiózne zábery ma len slabo priťahujú k zopakovaniu si tohoto inak originálneho zážitku). ()
Normální člověk se se svým psem po jeho odchodu rozloučí nějak důstojně, třeba tak, že mu vyčlení místo někde pod zemí na zahradě u své chalupy. Ne tak Stan Brakhage, který svého mrtvého psa Siriuse nechá ležet někde venku, a natáčí jeho postupný rozklad. Dobrý doklad toho, že se někteří lidé ve chvíli zármutku chovají pošetile a v očích jiných nepochopitelně, až nechtěně směšně. Velmi degutantní podívaná - kam se hrabe Lynchovo dílko Amputee z r. 1974 :) Stan Brakhage to podle všeho neměl v hlavě úplně v pořádku. ()
Čekal jsem nepříjemnou podívanou v podobě časosběrných záběrů(nebo chcete-li Time-lapse) na rozkládající se mrtvolu psa. Tohle experimentální pojetí kde toho není až tak moc vidět(což je možná dobře) mě až tak nezaujalo. ()
Tfuj...chudák pes...http://www.youtube.com/watch?v=Rm4q5ur4Po8&feature=relmfu ()