Neslušný návrh

Já si prostě nemůžu pomoct. Woodyho herectví sice víc sluší vrazi a pornomagnáti a kvality Demi Mooreové (ať už herecké nebo jiné) jsem nikdy úplně nechápala. Ale když jsem se na to nedávno dívala podruhé, nahlodalo mě to tak, že jsem se rozhodla tu třetí hvězdu přihodit. Kvůli Redfordovi. Protože on sám (v kombinaci s milionem dolarů) je pětihvězdičkový. A není to jeho chyba, že se musí se svým charismatickým výkonem brodit nějakou harlequinskou 117minutovou břečkou. (13.02.2008)

Nechutně movitý John Gage ví, že koupit se dá všechno a každý má svou cenu. David s tím nesouhlasí, protože nekonečnou hotovost nikdy nevlastnil a chování boháče mu připadá nemorální. Jeho názor lehce nalomí milionek šustivých dolárků položených na stole s nabídkou výměny za noc strávenou s jeho manželkou Dianou. Od této chvíle slušně rozjetý snímek ztrácí tempo, zmatená Diana se pohybuje mezi charismaticky sympatickým milionářem a trucovitě zamilovaným manželem, přičemž se prostor pro zábavu nebezpečně snižuje na minimum. (06.12.2008)

On a Ona – láska jako trám. Ale co čert nechtěl, padla na ně finanční krize a dvě naivní osůbky se rázem ocitly ve světě, kde se na kšefty „contra bonos mores“ příliš nehraje. Odolá jejich vztah šarmantím dolarovým svodům blonďatého lišáka Redforda…??? No, ano i ne:-) Zkušeností s postelovými quasidramaty všeho druhu má Adrian Lyne na rozdávání a s přihlédnutím k jeho filmografii čítající takové kousky jako "9 a ½ týdne" nebo "Osudová přitažlivost" mi nějak nejde do hlavy, proč protentokrát vyměkl a vsadil na jistotu v podobě zamilované báchorky ze spodních příček červené knihovny čtvrté cenové. Každopádně Woody Harrelson je sympaťák, Demi Moore zase pekelně šukedelická a celé to moc hezky ohudebnil John „Goldfinger“ Barry. A coby klavírní cameo se filmem mihne i Herbie Hancock a taky cihla Louise Kahna. Tedy za tři. (18.03.2009)

Občas v životě zaslechneme, že každý je koupitelný, jen každý za jinou cenu. Námět tohoto filmu je opravdu originální a i celkem uvěřitelný. Ústřední trojice hraje perfektně, Redford dabovaný panem Soukupem je prostě klasika. Tady je opět na 100% k sežrání a to nejsem ženská. Zbožňuji ho od dob, kdy s Paulem kralovali americkému stříbrnému plátnu... Film mi moc sednul, asi je to tím, že se na něj také dívám z něčeho podobného jako garáže a mám vedle sebe chlupatého věrného parťáka, který ví co je to milovat v tom pravém slova smyslu. Není to o žádné prvotní chemii, která posléze vyprchá, o následně nesplněných slibech před Bohem, nezná to pomalé umírání. Jeho oddanost je stále stejná, ba co víc možná čím dál pevnější. Proto se děsím okamžiku až tu jednou nebude. Film je prolnut až nebeskou hudbou Johna Barryho a komu tohle jméno není neznámé, tak ví co tím myslím. Z té jeho hudby cítím cosi bolestně známého, krásného, ale už nedosažitelně vzdáleného... Stárnu a tak u Barryho hudby vzpomínám nejen na Afriku, na tančení s vlky, ale na tu dobu kdy bylo všechno otevřené, neznámé, ale bez starostí.... Čím dál více si uvědomuji jak byly devadesátky skvělé. Nejen kvůli bujarým létům pastýřským, ale i kvůli tomu jaké krásné filmy se tehdy točily. Dávám za 4 dolary pro štěstí, podle mně je film značně podhodnocen. * * * * (20.12.2020)

Kýčovité, slzopudné, banální, červená knihovna? Ano, zcela jistě ano. Jedno se ale těmto romancím 90.let upřít nedá.. zatraceně dobře se na to kouká. Jako na mnohé devadesátky. I když tyhle snímky někdo může označit za plytké a scénáristicky jednoduché, tak jim zároveň nemůže upřít kvalitní základy v podobě herců a jisté jiskry. A když tomu kryje záda John Barry, tak je velmi těžké tomu dát červenou. (12.02.2017)