Dag och natt

„Seš smutnej, tati?“ - „Ne, proč?“ - „Vypadáš smutně.“ - „Ne. To jen, že jedu pryč…asi.“ Podívána, která umí publikum lehce rozdělit na 2 tábory. Jednomu nemusí sednout už ten styl snímání aktérů, ale pravděpodobně bude rozčarován hlavně z toho, že nechápe Thomase, nesouhlasí s jeho chováním a tím, co chce udělat. To bude dáno především neschopnosti (čí možná spíš nechutí) se do něj třeba jen vzdáleně vcítit. Já se řadím k tomu druhému táboru. Měl jsem tu výhodu, že už při úvodním zdánlivě zbytečném destruktivním rozhovoru se synem jsem začal pomalu chápat, o co Thomasovi vlastně jde. A z části i důvody, které ho k tomu vedou, neb jen to, že má muž peníze, dítě a mladou přítelkyni, nemusí nutně znamenat, že je šťastný a necítí uvnitř prázdnotu či bolest. A že byly v Thomasově chování odklony? To se tak může přihodit, když člověka přemůžou emoce a začne cítit strach spojený s lítostí. Jako zkrat beru vlastně jen to „ponechání matky“. Já osobně tenhle v mnohém nedivácký snímek oceňuju slušnými 4*. (19.06.2022)

Vynikajúca psychologická konverzačná dráma, ktorá i na tak malom priestore ako je auto, dokázala rozohrať veľké divadlo o jednej večne nespokojnej a nepokojnej mysli. Nespokojné, rozorvané vnútro človeka, ale zato pevne rozhodnuté so všetkým skoncovať. V živote je veľkou tragédiou, keď sa človek nedokáže tešiť z maličkostí. Stále čakáme niečo veľké, ale pritom to nie a nie prísť. Otec rodiny tu vedie myšlienkovo hutné, bohaté dialógy postupne s celou svojou rodinou, pomaly necháva všetko za sebou a ako je v podobných prípadoch typické, so sebaospravedlňujúcim vysvetlením smeruje len k tomu jednému. Depresívne, no zároveň hlbokomyseľné. 80/100 (13.10.2015)

Celý film se odehrává v pouhých dvou záběrech z auta; nakonec se ani nedozvíme, co přesně se Thomasovi stalo nebo oč mu jde, navíc závěr je vyzrazen hned v úvodu... A přesto se jedná o poutavou podívanou, která diváka vtáhne a nutí uvažovat. Všechny jednotlivé rozhovory totiž nejen že mají hlavu a patu, ale zároveň obsahují i dost moudrosti. Když se pak děj na chvíli "zasekne" v koloně, je to dokonce zničehonic i vtipné. Samozřejmě ne každému musí značně depresivní odér bez vysvětlení příčinných jevů vyhovovat.. Mě jen trošku mrzí, že jsem se nedozvěděl, co to měl Thomas za auto (volant a sedačky vypadaly dobře:-). (21.02.2010)

Road movie z vnitřku auta, ale i útrob - tam se časem nahromadila spousta věcí, které se průběžně netřídily do pytle s názvem minulost, poloprázdný vak pro současnost pohltil jen prázdné lahve od alkoholu a ten třetí zůstal nepojmenovaný... Chladnokrevnou, tichou a svým způsobem uklidňující jízdu v luxusním voze (kde se odehrává v podstatě celý film!) protíná zžíravá upřímnost řidiče, kterou se nechávají strhnout i osoby, střídající se na sedadle spolujezdce a vzniká tak prima návod, jak se před dobrovolnou smrtí všem blízkým zaručeně zhnusit - to aby moc netruchlili... Fascinující ledový výraz Mikaela Persbrandta ani doporučení čtyř z pěti sebevrahů nelze odbýt nízkým hodnocením, ačkoliv se jedná o snímek, který víc jak jednou vidět nemusíte. (29.06.2014)

Vynikající psychologické konverzační drama, depresivní, emotivně silné, ale skvělé. Takové moc smutné road movie před plánovanou smrtí, nebo-li odjezdem do New Yorku s dialogy se svými nejbližšími, které neměly chybu a udržely celou dobu mojí pozornost. Každá jeho věta, bodnutí, otázka, lítost, nebo nějaký jeho jiný projev mělo v ten den a v tu chvíli svůj význam Role Thomase se dokonale zhostil Mikael Persbrandt s minimální mimikou, ale naprosto uvěřitelně. Až na jeden moment v závěru, který mě tam moc nepasoval, šla bych klidně na pět. 85% (28.12.2012)