Laurel Canyon

V jedné epizodě Přátel se objevuje podobný konflikt syna s matkou. Mámocuc Ross v ní líbal Chandlerovu matku, se kterou on měl vždycky komplikovaný vztah. Na ploše pouhých 20 minut mi to vše přišlo nejen zábavnější (to se od sitkomu dá čekat), ale dokonce i věrohodnější - což pro Laurel Canyon nevyznívá zrovna lichotivě. (05.09.2006)

We just hadn't planned on a change of plan. / Well who plans on a change of plan? I mean, that would be sorta paranoid, don't you think? Živě si vzpomínám, jak jsem před téměř dvaceti lety v rámci Amerického nezávislého léta ČT2 zhlédl Laurel Canyon poprvé a nedokázal v Christianu Baleovi v roli citlivého a seriózního mladého psychiatra, nevidět magora přioděného jen adidaskami a motorovou pilou resp. jak dobře jím zde dokáže po své životní roli nebýt. (Předsudek diváka a čtenáře Amerického psycha.) S odstupem času mě mnohem víc udivilo, jak nemístně krotká a ne-nezávislá tato rádoby exkurze do světa hudebního průmyslu počátku tisíciletí je. Sám Bale k podobnému žánru čichl mnohem radikálnější Sametovou extází, kde chtěl nonstop prcat Rhys Meyerse. V sountracku, vedlejších rolích a periferii mizanscény se to hemží takovými jako Sparklehorse, Mr-Dinosaur-jr-Lou Barlow on-the-bass, Bryan Ferry, T-Rex, Daniel Lanois, ten kudrnatý týpek s kytarou z Incubus, Serge Gainsbourg a další z rádia pro pamětníky. Producentská mamča Frances McDormand, která v rezidenci nedaleko Hollywoodu zkouší z muzikantů vyždímat rádiový singl, sice ukáže i kozy, když je potřeba kapelu ve studiu trochu rozpumpovat, ale ve skutečnosti nikdo, ani "divoký" frontman, nemá koule zvolit si jinou cestu, než být chápavý, milý, smířlivý a celkem slušný. Střet životních přístupů, usedlého a excentrického, o němž se hovoří v jiných komentářích, tak trochu bohužel ústí ve prospěch toho prvního, bezpečného. A producentská mamča za pochvalného mručení super-husy v podání Kate Beckinsale nakonec z kapely vyždímá baladu Shade & Honey (Sparklehorse), nikoliv špatnou, ale baladu anyway. Co by taky jeden chtěl; točila to ženská, která má na svědomí film s afirmativním titulem Děcka jsou v pohodě - a která se nejspíš chystá do rodinného filmu přemrdat geniálního Toniho Erdmanna. Nein, bitte. Jistou nespokojenost z deficitu rebelie vyvažuje pár scén intenzivního erotického dusna, jako ta mezi Balem a andělskou Nataschou McElhone, když si v autě povídají, co a jak by druhému nejraději provedli v rozkroku, a podmanivá, jemně zkouřená atmosféra, která sem sice možná zabloudila náhodou od Sofie Coppoly v sousedství, ale která přišla tomu konformnímu skuhrání náramně vhod. (22.02.2020)

Všetko podstatné pekne zhrnula mat-ilda.Ja len podčiarkujem,že výkony,aké tu predviedli Frances a Christian by sa mali vyučovať na hodinách hereckej výchovy.Ja som im normálne pri pozeraní filmu tlieskala.A druhý zvuk,čo som vydala,bol nekontrolovateľný smiech pri poslednej scéne s lodičkou ťahajúcou Alessandra na nafučke.Považujem to za hlavný prínos filmu mojej osobe,pretože zobrazené vzťahy sú mi príliš vzdialené.A nemyslím to ironicky. (14.03.2009)

Konečně! Konečně jsem si udělal ten správný "good time" a shlédl jsem v klidu Laurel Canyon.... a... Po shlédnutí mě napadla okamžitě asociace na nedávnou hru v TV NOVA pod názvem Nejslabší - máte padáka! A kdy by (hypoteticky) měla zaznít otázka: "Je Frances McDormand dobrá herečka?" Při kladné odpovědi by z úst Zuzany Slavíkové coby moderátorky mělo zaznít její pověstné.. "... ANO, to je správná odpověď!" A pokud ne tak je to špatně, moc špatně. Tenhle film stojí a padá s Frances, nic víc, ale nic míň. A to sakra v tomhle případě vůbec není málo!!! Ano, říkám že Frances McDormand je byla a doufám nadále bude dobrá herečka!!!! (06.07.2005)

Jelikož mi nikdy neimponoval přelétavý životní styl rockových hvězd a už vůbec mi nevoní poligamie v takovém rozsahu, jako ji praktikovala přítelkyně a matka postavy Chrise Balea, pak tedy muselo být ztotožnění s ním nevyhnutelné. Z tohoto pak vyúsťují spíše pocity znechucení a deprese, než-li zmiňovaná pohoda a pobavení z tragi-komického nádechu filmu. Každopádně mě Laurel Canyon vtáhnul, a musím říct, že ten pocit, kdy se cítíte jako jediná racionálně smýšlející a morálně nezkažená výjímka uprostřed beznadějně zatuchajícího pravidla kolem, jsem díky tomuto filmu pouze nesledoval, nýbrž jsem ho prožil. (04.03.2012)