Na pokraji slávy

Nebolo to najhoršie. Síce zo začiatku som myslel, že pôjdem nanajvýš na dve hviezdy, no časom sa príbeh rozbehol. Bolo zábavné sledovať tie pokušenia, ktoré na mladíka striehli a ako im odolával, hoci nie vždy sa zadarilo. To najlepšie na snímku je však hudba, ta bavila, neskutočne. Aj vďaka nej slabší nadpriemer. 70/100 (20.06.2020)

Obyčejná školní maturita působí vedle Willovy zkoušky dospělosti jako zbytečně stresující, nudná a pro praktický život prakticky nepoužitelná. Jeho divoké dobrodružství nevzbuzuje závist, protože podvědomě tušíme absenci příbuzenského vtahu mezi realitou a takto ladnými zákrutami osudu, nýbrž radost z toho, že jej s ním můžeme od prvního kytarového rifu do posledního polibku na rozloučenou sdílet. Sbírat materiály pro článek do celostátního magazínu, být obklopen dívkami, pro něž éra hippie nikdy neskončila a moci naživo poslouchat ty nejlepší rockery, pod nimiž se kdy chvěla zem. Celkové aranžmá je pro Crowea důležitější nežli pevnost dramatického oblouku. Will během první a nejúžasnější cesty svého života pozná, že u četby Jako zabít ptáčka možná něco začíná, ale rozhodně nic nekončí. Krom řady lekcí tvrdých dostane i pár těch něžnějších a kdo viděl dva a více zástupců subžánru road-movie, velkých překvapení se nedočká. Na pozici hlavní postavy si krom Willa dělá zálusk jeden ze „zasvěcovatelů“, Russel (B. Crudup). Nárok mají oba. Stejným dualismem trpí konec filmu, kdy teprve ten druhý (po uzavření milostné linie) je tím oficiálním. Některé podzápletky zas vyznívají do ztracena a jejich význam pro primární děj není zřejmý (sestra). Řešit tyhle podružné záležitost u parádní pocitovky se soundtrackem, jenž ví, co je kvalitní muzika, znamená koledovat si o nálepku suchara, který nic nepochopil. Na důkaz, že pochopil, totiž na zprostředkování mého veskrze dobrého pocitu, slova bohužel nestačí. 85% Zajímavé komentáře: Mr.Apache, Eddard, JohnnyD (15.10.2011)

Viděl jsem pouze prodlouženou verzi a nemohu se pouštět do srovnávání, ale vystačím si s logickým faktem, že Director's Cut by měl být tím stoprocentním vyjádřením hlavního tvůrce filmu - a určitě chápu, proč Cameron Crowe k tomuto kroku přistoupil. Jedná se o příběh s mnoha významy, které se často nepodávají explicitně, ale divák je musí vyčíst z interakcí postav, z jejich vztahu k muzice, z nikdy nekončící éry hippies, která se do aktérů otiskuje, i z muziky samotné. A jestliže hudební fachman Crowe zvládá žánr road movie v tom nejuvěřitelnějším odkazu na vlastní hudební tripy či vyprávění ve stylu fiktivního Reinerova This Is Spinal Tap, tak se bohužel neubrání častým opakování a minimálně v režisérském sestřihu začnou konflikty mezi více či méně vykreslenými aktéry občas dost nudit. Musím ale uznat, že kdykoli jsem měl nutkání přetáčet, po chvilce mi v tom zabránil nějaký chytrý či vtipný dialog nebo scéna, během níž na mě poselství filmu vkusně a nenásilně doléhalo. Almost Famous je film pro užší skupinu diváků, kterým nevadí trpělivě přijímat osobní autorskou vizi a společně s hlavní postavou procházet světem, jenž se zdá být v průběhu důležitější než jeho příběh. Nebyl jsem úplně vtáhnut a podruhé bych do toho asi nešel, ale jako milovník tehdejší hudby a přemýšlivějších generačních děl jsem za zkušenost s tímhle většinově přehlíženým snímek rád.. 75% (14.10.2019)

Čekala jsem takový ten klasický hudební film o vzestupu a pádu jedné kapely, plný drog a destrukce jednotlivých členů, ale nakonec to tak vůbec nebylo. Protože pod vším tím rockovým pozlátkem o slávě a nespoutaném životním stylu se skrývá moc příjemný a vtipný příběh o dospívání, lásce, přátelství a také o tom, že i když je cesta za poznáním a zkušenostmi důležitá, je dobré mít se nakonec kam vrátit. A i když je hlavní trojice propagonistů hodně sympatická, mojí jednoznačnou favoritkou je jako vždy výborná Frances McDormac v roli starostlivé matky. Rocková hvězda nebo ne, jak ta uměla usadit Russella Hammonda, to byla fakt paráda. (16.04.2013)

Neobvyklý filmový zážitek, jehož největší devizou jsou strhující scény koncertů, které dovádí diváka až na samou hranici divácké extáze a to nejsem "big fan" rockové hudby. Croweové pojetí příběhu a rocku jakožto umění a kultu je však nesmírně působivé a to i přesto, že tempo filmu je velice kostrbaté. Celý snímek se nese v oparu nostalgické atmosféry 70. let, která mi něco říká i přesto, že jsem se v oné době nenarodil. A to byl dle mého Crowův prioritní záměr. Oslovit široké spektrum publika a ukázat, o čem ta doba byla. A to se povedlo do puntíku. V jeho podání je to záležitost vpravdě znamenitá. (21.01.2006)