Krajina hojnosti

Snímek se pomalu rozjíždí, ale to je pro Wenderse celkem typické. Musíte přečkat úvodní vykreslení postav a situace, až po zastřelení Araba to nabere grády. Vynikající jsou zejména dialogy a emotivní atmosféra, výbornou práci odvedl také kameraman Franz Lustig. Krásnou tečkou za filmem je potom titulní píseň z desky Ten New Songs od Leonarda Cohena. Pro diváka, který hledá ve filmu víc než jen trochu vzruchu na páteční večer, je to ideální volba. (02.03.2006)

Čtyři hvězdy s odřenými slechy. Vše, co je pro Wenderse typické, můžeme najít i v tomhle filmu. Nádherné záběry, skvostně zvolená hudba, pomalé tempo filmu, důraz na vykreslení jednotlivých postav. Vyznění snímku je nejednoznačné, což je dobře. Jen ať si divák sám vybere na kterou stranu se přikloní. Wenders mu v tom totiž moc nepomůže. Já osobně jsem měl k hlavnímu mužskému hrdinovi docela ambivalentní pocity. Chvíli jsem se jeho přehnanému vlastenectví až za hrob a jeho paranoie usmíval, chvíli mi ho bylo líto. A tak to vlastně bylo až do konce filmu. Jeho ženský protipól měl naproti tomu moje sympatie hned od začátku a tření mezi těmito dvěma hlavními postavami dodávalo celému filmu zvláštní filosoficko-politický nádech, který nutil člověka přemýšlet. V čem se podle mého Wendersovi tenhle film povedl, krom výše zmíněného, je jeho téměř dokumentaristické reflektování americké společnosti a její pozářijové atmosféry bez toho, aby zajímal a vnucoval divákům nějaký svůj postoj. A když k tomu přidáme nádherně nasnímanou poslední scénu s jednou z nejlepších písní Leonarda Cohena za poslední dobu - Land of Plenty, který je sarkasticky dojemný, musím dát čtyři hvězdičky. Sice ne úplně čisté, ale nešť... (18.03.2009)

Film je vynikající v drobných detailech, jednotlivých záběrech, útržcích rozhovorů. Jako celek je ale zatížen přílišným patosem, hustota používání výrazů jako vlast nebo Amerika je přehnaná, k tomu vlající americká vlajka... Nehledě na to, že oba hlavní hrdinové vypadají spíš jen jako extrémně protichůdné typy, než jako skutečné postavy. Skvělá kamera a nádherné písně (hlavně Leonard Cohen). Není to dobrý film, ale jsem rád, že jsem ho viděl. (16.11.2005)

Umaštěná Michelle Williams kouří American Spirit a po večerech rozmlouvá s Bohem, její strýc (John Diehl) zase v alkoholovém oparu loví teroristy v ulicích L.A. Místy je to docela vtipné, ale jestli to mělo mít nějaké poselství tak bylo absolutně mimo nebo o ničem. (Každopádně to má dobrý soundtrack) (23.01.2008)

No potěš, jestli Ameriku brázdí víc takových strejců v dodge s vlajkou, tak tam mají velký problém. Protipólem strejdovi, kterej když vidí turban má kopřivku a coby veterán z Vietnamu občas padá za nocí ve snech s Hueyem do džungle, je neteř Michelle Williams vrátivší se z Tel Avivu.. Ta by se zase pro jistotu s každým kamarádila turban neturban a večery završuje na lůžku rozpravami s Bohem. Chápu, že si Amerika prožívá ještě stále kocovinu z 11.9. (tady navíc znovu šmrclou Vietnamem), ale pokud budou týpci jako Paul sledovat Pákistánce jak nosí bělidlo v bednách do podniku, kde se s ním bělí prádlo, je something wrong. Film je zajímavý od druhé půlky, kdy hrdinové vypadnou z útulku do otevřené americké krajiny a typického pouštího zapadákova, plnýho rozpadlejch chatek a vraků rezavějících aut... Osobně, bejt kolibřík tak frnknu jinam. Co bylo příjemné, byl hudební doporovod. Poselství chápu, ale já bych volil zlatou střední cestu. Být rozumně obezřetný, ale ne důvěřivý všemu a každému. Tři bedny s bělidlem. * * * (05.08.2013)